Jednou z posledních vydaných knih slavného spisovatele Bohumila Hrabala byl stostránkový rukopisný text Já si vzpomínám jen a jen na slunečné dny. Byl nalezen a vydán tiskem až po spisovatelově smrti v roce 1997.
Hrabal v knížce vzpomíná na své dětství v Brně a také v Polné. Jedním z míst, kam ve městě na Jihlavsku chodíval, byl sál domu U Slovana. Právě zde jeho rodiče hráli ochotnické divadlo a malý Bohumil je přicházel navštěvovat.
Tam byl také budoucí světoznámý spisovatel ve věku tří let v roce 1917 vyfotografován, jak stojí na parketové podlaze před těžkými „lítačkami“. „Tu fotografii mi dal sám Bohumil Hrabal, když jsme ho byli navštívit na chatě v Kersku. Ty dveře a podlaha jsou v domě U Slovana dodnes beze změny,“ popisuje polenský badatel Jan Prchal.
Kulturním centrem města byl dům U Slovana od svého zrodu až donedávna. Dnes jsou v něm vietnamští obchodníci a dveře, u kterých byl vyfotografován budoucí slavný literát, vedou do jejich bytu.
Z jedné budovy udělali dvě
Pohostinský a restaurační provoz skončil v domě číslo 41 stejně jako (už předtím) v dalších dvou kdysi slavných podnicích na polenském Husově náměstí: po roce 1989 v nedaleké restauraci U Rytířů a v roce 1996 v hotelu Zlatá hvězda.
Dnes už U Slovana můžete najít jen stopy po někdejším využití: klenby a kamenné sloupy v přízemí, v patře bývalý taneční sál s oblými rohy a ozdobným větracím otvorem ve stropě.
Vůbec první zmínka o pozdějším „Slovanu“ pochází z roku 1838, kdy jej koupil Matouš Fukátko. „O tom pánovi nevíme nic než to, že jeho rodina v Polné vlastnila více stavení. Ostatně v domě sousedícím s jedním z nich jsem se narodil i já,“ říká s úsměvem Prchal.
Původně byla nynější čísla 40 a 41 jedním domem, z něhož polovinu koupil zmíněný Fukátko. Budova tak byla rozdělena na dvě části.
Dům se stal ohniskem společenského dění
Od roku 1863 tady začala fungovat Čtenářská beseda - obdoba nynější knihovny. Ta byla po deseti letech přejmenována na Měšťanskou besedu. „V prvním patře zprovoznili nově přistavěný společenský sál a svou činnost sem ze zámku přemístili ochotníci. Čtenářská beseda měla až 320 členů,“ doplňuje Prchal.
U Slovana se představovaly kočovné divadelní společnosti a pořádaly se zde schůze mladočechů a staročechů. „Bylo to ohnisko společenského dění,“ říká polenský badatel.
Kromě podoby se měnili i vlastníci budovy: v roce 1879 jím byl Karel Ferdinand, tři roky před příchodem 20. století ji potom od paní Ferdinandové koupili za 14 tisíc zlatých majitelé polenského měšťanského pivovaru a zřídili v něm hostinec.
Dům získal název U Slovana z pochopitelných důvodů: vždyť Polná vždy byla městem s dominantním podílem Čechů. „V roce 1897 se ve městě přejmenovalo množství ulic s důrazem na národní a husitskou tradici. Například z Hlavního náměstí se stalo Husovo, v názvech ulic se objevila jména Třebízského, Havlíčka, Jungmanna, Boženy Němcové,“ přibližuje Prchal.
V roce 1919 tu zahájil promítání první biograf v Polné
První patro budovy využívaly v této éře i jiné spolky, jimž se společně říkalo Beseda. Ze spolkové knihovny a veřejné čítárny vznikla v roce 1914 zásluhou drogisty Gustava Vítka veřejná Husova knihovna. A ve dvoře sloužila návštěvníkům zahradní restaurace s kuželníkem.
„Slovan“ se stal také místem, kde v roce 1919 zahájil z iniciativy malíře Karla Ludvíka Klusáčka, zdejšího rodáka, své promítání první biograf v Polné.
„Právováreční měšťané souhlasili s adaptací sálu v prvním patře pro potřeby promítání filmů. Biograf zde přetrval v režii TJ Slavoj Polná až do roku 1940. Tehdy bylo kino přemístěno do upravených prostor v zámku a bylo pro veřejnost slavnostně otevřeno pod názvem Bio Sokol Polná,“ píše historik Milan Šup ve své studii o domu U Slovana, z níž čerpá i tento text.
Z něj mezitím zmizela i knihovna, která se v roce 1923 přestěhovala do prvního patra nadačního domu Marie Stuartové na Sezimově náměstí, kde sídlí dodnes. Dům se dočkal i rekonstrukce, do níž právovárečníci investovali 98 tisíc korun.
Pivo vystřídaly odpolední čaje
Zlatá éra začala pohasínat po roce 1948, kdy byl polenský pivovar začleněn do národního podniku Horácké pivovary. „Provoz s výrobou piva byl ukončen v roce 1950, kdy se uvařilo pouhých 623 hektolitrů piva, přičemž v předchozím roce to ještě bylo 5 631 hektolitrů,“ uvádí historik Šup.
Kultura U Slovana přesto neuvadala - v roce 1952 vznikl v Polné malý swingový soubor Melody Boys, který o něco později začal v domě pořádat odpolední čaje, jak se v 50. a 60. letech říkalo podvečerům s živou hudbou. „Já tam hrál v letech 1965 až 1975 s prvním polenským bigbítem,“ vzpomíná Prchal.
„Slovan“ zažíval myslivecké poslední leče, merendy, zábavy, plesy...
Jedním z tehdejších provozovatelů restaurace byl i Václav Prejza, který objížděl okolní obce s pojízdným kinem. „Někdy v roce 1956 umístil za výlohu restaurace televizi a nad výlohu reproduktor. Dav zvědavců se tak ve večerních hodinách mohl seznamovat s prvními pořady Československé televize,“ popisuje další milník Šup.
Definitivní tečku za slavnou érou domu tak udělaly až roky po listopadu 1989. Dům získala akciová společnost Polana a na konci tisíciletí se stoletá éra pohostinství v domě U Slovana uzavřela.