Bývalý schwarzenberský hospodářský dvůr v Postoloprtech na Lounsku o velikosti 14 400 metrů čtverečních s rozpadajícími se hospodářskými budovami, které jsou viditelné ze širokého okolí a tvoří tak panoráma města, koupili mladí manželé Petra a Dalibor Konopáčovi před několika měsíci.
Ona je farmaceutka, on fotograf. Státem chráněnou památku chtějí zachránit a vtisknout jí nové využití.
„V momentě, kdy jsme uviděli v nabídce realitní kanceláře fotografie, věděli jsme, že se nám to líbí,“ vzpomínají manželé na 30. srpen loňského roku. Bylo to navíc v den, kdy Dalibor slavil narozeniny.
O několik hodin později se rozjeli na místo s vědomím, že jsou víceméně rozhodnuti knížecí dvůr získat. Prošli bránou se dvěma erby a letopočtem 1770.
„Tady nás šokovalo, jak je areál obrovský. Současně jsme však byli i fascinováni prostorem a možnostmi, které skýtá. Nejúžasnější jsou zachovalé klenby v sýpce,“ pokračují.
Zatímco jiní na místě vidí polorozbořené ruiny, díry ve střechách a zdech, rozpínající se náletovou zeleň, manželé si představují malebný statek s ubytováním, svatebními a společenskými sály.
Hledali objekt, do kterého by se zamilovali. Povedlo se
„Už před lety jsme se rozhodli, že chceme najít objekt, do kterého bychom se zamilovali a který bychom mohli současně zachránit. Mrzí nás, jakým způsobem se zachází s řadou památek a do jakého neutěšeného stavu se dostávají. Přitom většinou v prvopočátku zkázy by stačilo vyměnit jednu či pár střešních tašek,“ ukazuje Dalibor na jednu z děravých střech.
„Je to ruina. Přátelé a i ostatní lidé, kteří sem přijdou, nám říkají, že jsme blázni. Že jsme na sebe vzali na celý život starost a práci. My ale máme energii, nápady a chceme náš cíl dotáhnout do konce,“ doplňuje manželka Petra.
Statek manželé koupili od soukromé firmy přes realitní kancelář. K převodu nemovitosti na jejich společnost došlo ještě v závěru roku.
„To, že už byla nemovitost přepsána, jsme se dozvěděli velice netradičním způsobem. V datové schránce na nás již 3. ledna vykoukla první zpráva, a to výzva ze stavebního úřadu k odstranění náletových dřevin a zabezpečení padající střešní krytiny na největší stavbě v areálu,“ říkají s úsměvem.
V bývalé stodole vznikne prostor pro uzavírání sňatků
Jednu ze stodol si manželé vybrali pro svůj hlavní záměr – vybudování prostoru pro pořádání svatebních obřadů. V posledních letech je velký trend pořádat svatby ve vesnickém či rustikálním stylu a čím dál tím víc snoubenců vyhledává svatební stodoly.
Svůj projekt nazvali La Stoda. Při vymýšlení názvu si vypomohli norštinou, do Norska jeli na svatební cestu. Slovo „stoda“ znamená stálost.
„Naše stodola má přes 400 metrů čtverečních. Vyčistili jsme nánosy prachu a ptačího trusu, nyní řešíme vstupní vrata. Chci, aby byla stodola co nejvíce autentická, ale zároveň neotřelá,“ popisuje Dalibor s tím, že v prostředku bude taneční parket.
„Tam zase bude prostor k hostině a posezení a tady bych chtěl vytvořit březový les. Budou tam také houpačky a hrací koutek pro děti,“ ukazuje po celém prostoru stodoly.
Svatební sezona by se mohla rozjet už v příštím roce
V protilehlých objektech, které ještě v dobách provozu statku fungovaly jako správní budovy, bude zázemí včetně apartmánů pro snoubence a jejich hosty. „Svatební sezonu chceme rozjet už v příštím roce, vše směřujeme k tomu, aby to bylo hotové. První zájemce o pronájem stodoly už máme,“ přibližuje Dalibor.
V dalších letech plánují manželé opravit všechny budovy včetně největší sýpky. V jednom z objektů chtějí i bydlet. „Opravy máme rozdělené do několika fází a nějakou dobu to potrvá, ale nevzdáme to,“ líčí oba svorně.
Veškeré práce si dělají sami nebo s pomocí přátel. „Sehnat řemeslníka v dnešní době je téměř nemožné. Jednou jsme tu měli brigádníka-studenta, podruhé už nepřišel, asi se zalekl, kolik je tu práce,“ vypráví Dalibor.
O tom, jak vysokou částku do knížecího statku už manželé investovali, a o finančním plánu hovoří neradi. „Je to pořádná suma. Zatím to financujeme ze svých zdrojů, v budoucnu by si měl na sebe objekt vydělat,“ poznamenávají.
Držím jim palce, aby jim elán vydržel, říká starosta
Představitelé města novým majitelům fandí. „Držím jim palce. Přeji jim, aby jim elán vydržel a aby památkáři jejich ideály nezhatili škrty tužkami. Památkáři mívají v některých případech některé požadavky neodůvodněné a nesmyslné,“ míní starosta Zdeněk Pištora
Pištora dodává, že v některých případech, kdy jde o značně zdevastovanou památku, by měli přistoupit k sejmutí památkové ochrany, což by usnadnilo a nezdražovalo její opravu.
Finanční podporu ale město poskytnout nemůže, protože nejde o městský majetek. „Jakmile najdeme aktivity, kterými bychom je mohli podpořit, vyjdeme jim vstříc,“ podotýká Pištora.
Schwarzenbergové vlastnili na konci 19. století na severu Čech zhruba 20 tisíc hektarů pozemků a celou řadu panských sídel a hospodářských dvorů. Statky na severu měly pro rod velký hospodářský význam, hospodářský dvůr v Postoloprtech byl jedním z nich.
V roce 1947 na základě zákona Lex Schwarzenberg rod o majetky přišel. Hospodářský dvůr následně přešel pod Státní statek Postoloprty, provoz ukončil v 90. letech minulého století.