Prý rád stanujete. Vyrazil jste o prázdninách relaxovat se stanem do přírody?
Ano, vyrazil. Je to opravdu perfektní relax. Po celém školním roce nemusím najednou mluvit, vymýšlet, koordinovat. Stačí sedět, koukat a poslouchat, přemýšlet si o svých věcech. Dokonalejší už byla pouze společná dovolená s manželkou Martinou.
Když jsme spolu telefonovali kvůli rozhovoru, zněl jste nadšeně. Hádám správně, že se na začátek školního roku hodně těšíte?
Asi jste z mého hlasu vypozorovala určité očekávání. Po dvaceti letech v České Kamenici jsem se rozhodl udělat změnu – a nastupuji do školy v Benešově nad Ploučnicí. Navíc jsem druhý stupeň vyměnil za první, takže všechno bude jinak, a i proto se opravdu těším. Nejvíce na trochu jiné metody práce a na děti, které na prvním stupni školu vnímají trochu jinak než ty starší.
Jak to myslíte? Že je pro ně učitel vzhledem k věku ještě pořád zdroj vědomostí, kdežto pro starší už je to spíš Google, kde na ně informace vyskočí za pár sekund?
Mladší žáci se určitě do školy více těší, mají stále určitá očekávání. A taky na nich hned poznáte, jestli je něco baví, nebo ne. Jinak ještě ohledně toho Googlu, pořád se najdou žáci, kteří v učiteli vidí i záruku správných informací. Vždy mě potěší například věta: Pane učiteli, na Wikipedii psali tohle a tohle. Je to pravda? Ale na druhou stranu sám obdivuji, co všechno člověk může na internetu během chvilky zjistit. Ve výuce se určitě těmto zdrojům nebráním, spíše se snažím naučit žáky, aby uměli najít „správné“ informace a nevěřili všemu, co se kde objeví. Zkrátka aby používali také starý dobrý selský rozum.
Co konkrétně vás k tomu kroku přejít jinam vedlo?
Změnu jsem dlouho zvažoval. Nebylo vůbec lehké opustit domácí půdu a své sedmáky. Ale zřejmě nastal čas udělat něco jinak, prostě změna je život. Těžko se to vysvětluje.
David Turek
|
Po vítězství ve Zlatém Ámosovi jste několikrát řekl, že do školy patří humor a nadhled. Patří tam podle vás pětky? Používáte tuhle známku?
Pětku používám jen hrozně nerad. Navíc například v hudební výchově se to ani neočekává. Ale pětka a humor se nevylučují. Vzpomeňme na hit Pepíčka Melena Né, pětku né! Výmluvy v písni jsou přece velmi humorné.
A co pětky na vysvědčení a následné reparáty či opakování ročníku? Jaký je váš názor? Podle někoho je pětka na vysvědčení selhání učitele.
Sám jsem nikdy na vysvědčení pětku nedal. Je velmi složité mluvit o selhání učitele. Je totiž velký rozdíl mezi žákem, který nic neumí, protože nechce, provokuje, ignoruje, a žákem, který neumí, i když chce a snaží se. Tak to vidím já, snažím se, aby žáci vždy alespoň trochu chtěli – a potom jim určitě nedám pětku.
Učíte 20 let. Pozorujete, že by se za tu dobu nějak změnil přístup učitelů, žáků a rodičů k propadání, a zda se v důsledku toho tato známka objevuje na finálním hodnocení žáků častěji, či naopak méně často?
Jak jsem již naznačil, nemám s tímto jevem moc zkušeností. Ale troufám si tvrdit, že dobrý rodič, který se zajímá o své dítě během celého školního roku, nedopustí, aby na vysvědčení byla pětka. Pomůže škole a společně namotivují žáka k lepším výsledkům. Pětka je určitě zbytečná a hlavně nic neřeší. Viděl jsem i rodiče, kteří se přišli zeptat týden před vysvědčením, proč má jejich potomek pětku a co má udělat, aby nepropadl. To je moc špatné.
Zájem na poslední chvíli.
Ale z celkového pohledu je samozřejmě přístup rodičů velmi individuální záležitost. Na třídních schůzkách stále potkávám mnoho rodičů, kteří se o školu a vzdělávání svých dětí upřímně zajímají. Vždy jsou velmi spokojeni, když děti doma školu chválí, chválí, jak se s nimi pracuje. Pak se i s rodiči dobře spolupracuje, a když se něco nepovede, vědí, že se hned nehroutí svět. Jeden postřeh ještě mám. Zvyšuje se počet ambiciózních dětí. Mají velký tah na branku a velmi mezi sebou soutěží.
A je to dobře?
Někdy je té soutěživosti a ctižádosti už moc, děti pak neadekvátně reagují na neúspěch. Na druhou stranu, asi každý učitel rád pracuje s dětmi, které o něco usilují.
Jaký jste vy sám byl žák, student?
Shrnu tuhle kapitolu asi takhle: když se mamka vrátila z třídních schůzek, vždy začala jednou a tou samou větou: Umí, nezlobí, ale vůbec se nehlásí! (smích) Mohl bych ale náš rozhovor zakončit trochu jinak?
Jistě, do toho. Co máte na srdci?
Chtěl bych všem kolegům a jejich žákům popřát úspěšný školní rok.