„Po druhé světové válce byla legionářská tradice pozvolna vytěsňována z paměti národa. Kromě názvu několika ulic nic jiného legionáře nepřipomíná. Přišlo mi to trochu líto zejména při porovnání se skutečností, že v mnoha obcích jsou pomníky německým vojákům padlým v první světové válce,“ poznamenává bývalý voják z povolání a amatérský historik.
Kolik legionářů se vám už podařilo objevit?
Když vezmu legionáře nejenom z Chomutovska, ale také z Mostecka, protože současně pracuji i na knize Legionáři Mostecka, tak celkem kolem čtyř set.
Kolik z nich představujete v knize Legionáři Chomutovska?
Do knihy se vešli všichni z Chomutovska, které jsem dohledal, ovšem ne u všech je zpracovaný komplexní životopis, chybějí i fotografie či dokumenty. U nich je uveden jen velmi stručný, řekněme vojenský životopis z období jejich života, které strávili v rakousko-uherské armádě a poté v legiích. Figurují v ní jak místní rodáci, tak lidé, již na Chomutovsku jen nějakou dobu žili. Zahrnul jsem tam také německé zajatce, kteří pomáhali v týlu a díky legiím se pak dostali do země, kde se narodili.
Kdy jste začal po legionářích z Chomutovska pátrat?
Vojenská historie je mým dlouholetým koníčkem. V době Dušiček v roce 2005 jsem na hřbitově v Jirkově uviděl náhrobek, na kterém byla silueta legionáře. Bylo na něm jméno Jan Lank. Říkal jsem si, kde se tady v pohraničí, které bylo v minulosti až na nepatrnou českou menšinu německé, československý legionář vzal. Začal jsem pátrat a podařilo se mi najít jeho rodinu. Dozvěděl jsem se podrobnosti jak o něm, tak i o dalších legionářích.
Věděl jste už v té době, že své poznatky sepíšete do knihy?
Nevěděl. K tomu jsem se rozhodl o rok později. Při pátrání po informacích o Janu Lankovi a dalších místních legionářích jsem se pídil po tom, zda je zpracován soupis legionářů z Chomutovska. V muzeu jsem našel tenoučkou publikaci, která zahrnovala jak okresy Chomutov, tak také Cheb a Karlovy Vary. K mému překvapení tam bylo uvedeno jen deset jmen z Chomutovska. Z nich byli nakonec jen čtyři legionáři, Jan Lank tam přitom chyběl. To byl pro mě impulz k vytvoření pořádné knihy.
Z jakých zdrojů jste čerpal informace?
To bylo z několika zdrojů. Zaprvé pátrání v terénu, navštívil jsem spousty a spousty měst a vesnic, mluvil s mnoha lidmi. Zadruhé to byla práce v archivech. Největší pomoc mi poskytl Vojenský historický archiv. Výtečným pomocníkem mi byl i František Hampacher, syn ruského legionáře Bohumila Hampachera, nebo Václav Kytl, který mi poskytl vědomosti o legionářích z Volyně. Byly to tisíce hodin práce, tisíce procestovaných kilometrů a tisíce korun za telefon.
S jakými největšími překážkami jste se musel vypořádat?
Naštěstí jen ojediněle jsem se setkal s odmítavým postojem pozůstalých poskytnout mi informace, dočkal jsem se odpovědi ve smyslu: „Na co to potřebujete vědět, tolik let si nikdo nevzpomněl a najednou si přijdete vy.“
Pro koho je kniha určena? Napsal jste ji pro historiky, nebo zaujme i laickou veřejnost?
Je pro všechny kategorie čtenářů. Především je ale určena pro rodiny, jejichž předkové byli legionáři. Zaujmout by mohla i nadšence do vojenství. Kniha obsahuje přehled lodních transportů včetně fotografií lodí, na kterých se legionáři přepravovali z Vladivostoku do Evropy. V přílohové části jsou vyobrazeny celé řady vyznamenání, která byla udělována československých legionářům.
Zmapoval jste stovky jmen. Je mezi nimi někdo, jehož život či osud vás zasáhl nejvíce?
Těch je několik. Za všechny bych jmenoval právě toho, který má na jirkovském hřbitově náhrobek, Jan Lank. Narodil se 20. dubna 1896 v Kateřinkách. Za heydrichiády byl zatčen a odsouzen za odbojovou činnost k deseti letům vězení. V době, kdy na jaře 1945 věznici osvobodili Američané, vážil pouhých 45 kilogramů. Po zotavení se i s rodinou přestěhoval do Jirkova. Prodělané útrapy se podepsaly na jeho zdraví, takže v červnu 1947 předčasně zemřel.
Co máte dál v plánu?
Připravuji publikaci Legionáři Mostecka. Obdobná publikace je sice již na světě, rád bych ji rozšířil o další jména, která se mi podařilo vypátrat, a to včetně životopisů, dobových fotografií a dokumentů. Mám také dostatek materiálu na zpracování knihy, která má zatím pracovní název Z legionářských deníků. Volného času, který bych tomu mohl věnovat, je ale žalostně málo.