„Prázdné domy jsou problém. Jeden dům ulice ještě unese, ale jakmile se problém začne řetězit, oblast se mění v ghetto a objevují se všechny s tím spojené sociální problémy,“ říká zakladatel iniciativy Prázdné domy Petr Zeman.
Odkdy iniciativa funguje?
Ze začátku jsem to dělal spíš pro sebe, ale lidi to zaujalo. Urbex je dnes v módě, ale my jsme to chtěli dělat trochu jinak. Rozhodli jsme se, že budeme zveřejňovat prázdné budovy a jmenovat lidi, kteří za současný stav můžou. Také do objektů nechodíme bez povolení majitelů. Facebooková stránka vznikla na konci roku 2014, zhruba o měsíc později jsme spustili web. Ze začátku jsme v iniciativě byli tři, teď máme zhruba deset členů. Někdo je aktivní více, jiný méně. Ale všechny nás zajímá fenomén prázdných domů. Jak je možné, že jen v centru Prahy jsou desítky nemovitostí, které jsou prázdné i 20 let? Jaký je jejich příběh a proč nikomu nevadí, že mu utíkají peníze? Když na nějaký dům narazíme, snažíme se kontaktovat majitele. Dovnitř nás ale málokdy pustí, protože se stydí za to, jak to tam vypadá.
Vybydlování domů ale není jen moderním trendem
Ale dnes je situace jiná než v minulosti. Dřív se taky bouralo, ale materiál se znovu používal. A mnohem víc se přistavovalo a dostavovalo. Tak vznikaly unikátní stavby. Dnes mají lidé víc peněz, takže se bourá do základů a staví se znovu z moderních materiálů. Přicházíme tak o historii, o příběh. A pokud není jednoduché památku zbourat, investor prostě čeká, až spadne. A pak na jejím místě postaví moderní budovu.
Jsou peníze jediným důvodem, proč jsou domy prázdné?
Ne vždy je za tím, že je dům prázdný, snaha investora vybudovat na jeho místě bytový dům. Příběhy jsou různé, složité. Některým třeba nezáleží na penězích. Nebo je to dědictví, které jim štěstí nepřineslo. Rozbila se rodina, soudí se.
Jaké jsou nejznámější opuštěné pražské stavby?
Je jich mnoho. Jmenovat ale můžeme například palác U Stýblů, jeden z nejrozsáhlejších paláců na Václavském náměstí. Ten vlastní starý pán, kterému na penězích nezáleží a událostmi kolem sebe se cítí ublížený. Dům uměleckého průmyslu na Národní třídě je prázdný už 20 let, výstavní Mottlův dům s krásným secesním vstupem, který stojí na nároží ulic Jungmannova a 28. října, má ve správě Generalli a už roky s ním nic nedělá. Za zmínku stojí mnoho dalších – Městské lázně Albertov, Nádraží Vyšehrad, Sociální ústav pro okresní nemocenskou pokladnu nebo třeba dům cukrovarnického spolku na Senovážném náměstí.
Který dům zaujal vás?
Borůvkovo sanatorium. To jsou dva domy v Legerově ulici, které vlastní soukromý majitel. Zemřel zde farář Josef Toufar a byl sem převezen z nemocnice Jan Palach, který tu strávil tři, asi velmi bolestivé, dny. Byli jsme se tam podívat – v místnosti, kde ležel, jsme mohli i na střechu budov. Na fasádě domu jsou portréty těchto dvou osobností, dělal je umělec Otakar Dušek. Majitel by v místě chtěl hotel a čeká údajně na zklidnění magistrály. Otázka je, jestli se někdy vůbec dočká – on i ty domy.
Mnoho prázdných domů jsou velké paláce...
A to je také jejich problém. Na co jsou dnes vhodné paláce? Jistě, může v nich sídlit nějaká administrativa, kanceláře. Nebo by tam klidně mohl být nějaký hotel. Důležité je, aby se budovy používaly.
Všechny tyto domy nejsou v soukromém vlastnictví...
To je pravda. Velký dluh má město, které je vlastníkem mnoha opuštěných domů. Například od té doby, co se magistrát přestěhoval do Škodova paláce, zůstalo po něm na Malém náměstí několik prázdných domů. Jsou v pořádku, takže by se dal najít nájemce, který by je užíval.
Jak vás myšlenka na iniciativu napadla?
Asi před třemi roky. Miluji architekturu a začal jsem se jí víc zabývat, když odrostly děti a bylo víc času. Dvacet let jsem dělal školníka na Černém Mostě. Iniciační pro mne byly dva projekty. Prvním byl projekt Vybíralka 25, tehdy přišli z města, že chtějí revitalizovat okolí naší školy, a představili hrozný projekt. Všude samý barevný asfalt. Ten se nám povedl zarazit.
Máte i řešení na nešvary?
Částečným řešením jsou krátkodobé pronájmy. Dočasné využívání, když by nájemce předem věděl, že to nemá nadlouho, může být skvělým způsobem, jak nenechat objekt chátrat. Doufám, že se nám povede získat investora a naše iniciativa bude fungovat jako zprostředkovatel.
Lidé mohou vyrazit také na procházky do terénu...
Chtěli jsme vystoupit ze sociálních sítí a ukázat lidem, že problém existuje i ve skutečnosti. Zájem lidí nás ale překvapil. Na první vycházku přišlo sto lidí, na tu další 250. Od té doby se snažíme je dělat pravidelně.
Článek převzat z deníku METRO