Berou si volno, aby zachraňovali. Na Slapech lidi z vody loví dobrovolníci

Vodní záchranáři vyjíždějí na Slapech průměrně jednou denně. Pomáhají ve svém volnu a zadarmo.

Kam nejčastěji vyjíždíte?
Na Novou Živohošť, kde je přes léto v kempech největší koncentrace rekreantů. Je to přímo přes přehradu naproti naší základně. Kempaři, správci i recepční mají číslo přímo na nás, takže nás volají jako první. Když je to něco vážnějšího, tak samozřejmě kontaktujeme další složky Integrovaného záchranného systému – hasiče a zdravotnické záchranáře – a zásah koordinujeme s nimi. Nejčastěji ošetřujeme lidi s dehydratací, úpalem, pak vymknuté kotníky, zlomeniny, odřeniny...

Zasahovali jste minulý roku utonulého?
Loni naštěstí ne. Předloni ano. Při tonutí se vždy jedná o sekundy. My máme dojezdový rádius do 20 minut – třeba na hráz nebo na druhou stranu k Cholínskému mostu. Když se někdo topí, my přijíždíme většinou ve chvíli, kdy už je vytažen z vody. Obvykle ho lidé, kteří nás volali, stihnou i oživit. Pokud je pod vodou ještě v době našeho příjezdu, má dost mizivou šanci na oživení. Po pěti minutách bez kyslíku vám začne nevratně odumírat mozek. Je to tedy zázrak, když se nám takového člověka podaří oživit. Otázkou zůstává, jak kvalitní život může potom žít.

Zmínil jste utonutí před dvěma lety….
Ano. Na začátku července 2017 jsme se společně s policisty a hasiči zúčastnili záchranné akce. Šlo o pohřešované dítě. Asi šestiletý kluk si šel odskočit z hausbótu. Když se delší dobu nevracel, rodiče zavolali policii. Rodina nikdy předtím na obytné lodi nebyla a nevěděla, jak se má chovat. I když správce lodi rodiče upozornil, že děti musí mít na sobě permanentně záchranné vesty, protože přechod mezi pevninou a hausbótem je bez zábradlí, tak je dětem nedávali. Bohužel ani nevěděli, kdy přesně jejich syn z lodi odešel.

Noční můrou vodních záchranářů jsou neoznačení plavci v plavební trase. Jak je to na Slapech?
Rok od roku nám přibývají. Neustále na to upozorňujeme v rádiu, televizi i novinách, a přesto neoznačených plavců přibývá. Jezdil jsem na Slapech s naší lodí už čtrnáct dní před oficiálním startem sezony, a pokaždé jsem narazil na špatně viditelné plavce v plavební dráze. Ponořenou hlavu ve tmavé vodě skoro nevidíte. Navíc, když jedeme při zásahu na plný výkon, má loď po okamžitém zabrždění dojezd ještě dalších 35 metrů. Takže neoznačeného plavce na hladině stejně buď srazíme, nebo do něj při úhybném manévru můžeme narazit.

Přežije srážku s lodí?
Šance na přežití jsou v obou případech velmi nízké. Náraz dvoutunovou lodí znamená zlomení krční páteře a jasnou smrt. Přitom řešení je jednoduché. Pokud někdo potřebuje plavat dálky, ať plave podél břehu, kde neplují lodě. Když už musí napříč přes přehradu, ať si vezme plaveckou bóji na ruku, výraznou koupací čepici na hlavu nebo doprovod na lodičce.

Sezona vám oficiálně začala 1. července. V kolika lidech sloužíte?
Minimálně ve třech, spíš v pěti. Jsme schopni vyjet na dva paralelní zásahy. Máme 24hodinové směny. Osazenstvo základny se střídá každou neděli. Sloužíme zdarma a ve svém volnu.

Jak je vodní záchranná služba na Slapech financovaná?
Vodní záchranná služba Českého červeného kříže je nezisková organizace, která funguje z příspěvků nás členů. Nově poslední tři roky dostáváme dotace od ministerstva vnitra prostřednictvím Hasičského záchranného sboru ČR. Je to ročně kolem pěti milionů na celou republiku. Tady na Slapech jsme z dotace pořídili novou záchrannou loď a zásahové oblečení. Na rozdíl od kolegů z horské služby, kterou zřizuje ministerstvo pro místní rozvoj a funguje s jasným ročním rozpočtem, my nevíme, co bude za dva roky, až nám skončí první pětileté dotační období.

Máte sponzory?
Ano. Ale sponzorské dary nám nepokryjí provozní náklady. Celorepublikově chybí jednotný koncept financování vodní záchranné služby. Zatím se to řeší spíše lokálně.

Kdo se může stát vodním záchranářem?
Zájemce musí být plnoletý a v dobré fyzické a psychické kondici. V našem kurzu se pak učí správnou techniku plavání a výdrž při plavání. Dále sebezáchranu a záchranu tonoucích od techniky holýma rukama až po záchranu za pomoci pásů a další techniky.

Co se učí z první pomoci?
Kromě obvazových technik a zástavy masivního krvácení musí umět KPR – tedy kardiopulmonální resuscitaci, což je postup zpomalení nástupu smrti u osoby se zástavou srdeční nebo zástavou dechu. Dále obsluhovat AED – automatizovaný externí defibrilátor. To je přístroj k laické resuscitaci. Vodní záchranáři také musí vědět, jak dýchat u lidí vytažených z vody, protože nemají v krvi kyslík. Spotřebují ho při pokusech o sebezáchranu. Proto je nutné u nich provádět nejen masáž srdce, ale také umělé dýchání.

Jak náročné jsou závěrečné zkoušky?
Dost. Jak na plavání a znalosti první pomoci, tak i na psychiku.

Kolik jste letos proškolili nováčků?
V kurzu jsme měli deset lidí. Víme, že do směn nám zůstane sedm lidí. To je hodně. Protože většinou nám zůstane jeden nebo dva. Otázkou je, kdo nakonec skutečně nastoupí. Hlavní je, že jsou to relativně mladí lidé, což je dobře, protože potřebujeme omladit.

Na Slapech sloužíte jako neplacení dobrovolníci ve svém volném čase. Co vás k tomu vede?
Většina z nás chce pomáhat lidem. Někteří kolegové jsou dobrovolní hasiči, a protože jejich jednotka třeba nejezdí na ostré zásahy, chtějí si odsloužit dny na vodní záchrance a aktivně zasahovat.

A vás?
Kromě toho, že aktivně pomáhám se sehraným týmem skvělých lidí, mě přilákala možnost brázdit Slapskou přehradu se záchrannou lodí vybavenou špičkovou technikou.