Českou metropoli pravidelně řadí nejrůznější cestovatelské příručky mezi nejromantičtější destinace v Evropě. Těžko říct, co tvůrci žebříčků považují za romantiku, ale žádat svou milou o ruku na Karlově mostě znamená překážet doslova stovkám turistů, kteří tudy v daný moment a za každého počasí procházejí.
Před třiceti lety byla procházka metropolí o poznání intimnějším zážitkem, přestože stav památek nebyl zdaleka tak dobrý jako dnes.
„Domy měly většinou oprýskané fasády, což jsme si ani moc neuvědomovali. Ale oproti dnešku, kdy jsou domy zvláště v centru města opravené, byly ještě mnohem autentičtější, než jsou dnes. Nebyly zevnitř přestavované a po památkové stránce byly cennější,“ popisuje Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu.
Do Prahy jezdí celý svět
Zatímco dnes moc lidí v centru nebydlí, dříve byl i historický střed domovem mnoha Pražanů. Turisté tak kromě Karlova mostu nebo Pražského hradu, viděli i běžný život ve městě. „Pro turisty ze Západu, kteří byli zvyklí na načančané domy, to muselo být velmi zajímavé. Myslím si, že to byl i důvod, proč přijížděli za takovou téměř netknutou historickou materií města,“ dodává.
Dalším rozdílem je i to, že nyní je každý kousek místa v centru využitý a v každém výklenku obchodníci prodávají minimálně suvenýry. Ještě před rokem 1989 tomu tak nebylo. „Spousta původních obchodů z první republiky byla úplně zavřená, byly tam stažené rolety a sklízelo to kritiku, ale zase to mělo svou romantiku,“ připouští Bečková.
A jak to tedy bylo s návštěvností? Podle Českého statistického úřadu evidovala v roce 1989 ubytovací zařízení v Praze 1,6 milionu lidí, z toho bylo 1,2 milionu cizinců. Nejčastěji k nám jezdili Němci – jak západní, tak východní, Poláci, Maďaři a Rakušané.
Praha dnes patří k nejnavštěvovanějším evropským městům a za památkami sem jezdí celý svět. Podle údajů ČSÚ z roku 2017 se na špici drží Němci, oblíbenou destinací je česká metropole i pro Brity, Američany, Rusy či Korejce.
V loňském roce využilo pražská ubytovací zařízení 7,9 milionu lidí, z toho cizinců bylo 6,7 milionu. Zatímco dnes je nějaký hotel snad na každém kroku a služby se vyrovnají jiným světovým destinacím, před rokem 1989 byl v Praze hotelů nedostatek.
„Když se po sametové revoluci otevřely hranice, každý chtěl vidět ten zázrak, co se u nás stal, ale nebylo kde bydlet. Já tu dobu pamatuji, protože jsem v tomto odvětví podnikal a ubytovávali jsme klienty třeba 60 kilometrů od Prahy,“ popisuje Viliam Sivek, ředitel společnosti Sivek hotels a předseda Fóra cestovního ruchu ČR, který doplňuje, že hledali lůžka na kolejích či po soukromých domech.
„Vzpomínám si, že na Silvestra lidé jezdili celou noc autobusem, protože zkrátka ubytovací kapacity nebyly,“ přibližuje, jak kreativně někteří turisté či cestovní kanceláře situaci vyřešili.
Podle statistik bylo v roce 1989 v Praze 111 hotelů, motelů, botelů či ubytoven, ve kterých bylo přes 14 tisíc lůžek. Kupříkladu pětihvězdičkových hotelů bylo šest. Metodika sčítání ubytovacích zařízení se oproti období před třiceti lety liší, i tak ale čísla napovídají, že se situace výrazně změnila.
Dnes je v Praze 816 ubytovacích zařízení s více než 90 tisíci lůžky. V roce 2017 bylo třeba jen pětihvězdičkových hotelů 46. Turisté dnes navíc také využívají služby typu Airbnb a podobně.
Velký průlom pro turismus po revoluci znamenal rok 1992, kdy se dostalo centrum města na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a začalo lákat nejen dobrodruhy. „Od vstupu do UNESCO k nám začala jezdit jiná klientela a nejezdila pouze, dnes bychom řekli adrenalinová, která po pádu komunismu chtěla vědět, jak to tady vypadalo,“ říká Petr Slepička, ředitel organizace Prague City Tourism.