Má policista na koni větší respekt u demonstrantů nebo fotbalových fanoušků než jeho kolega, který jde „po svých“?
Koně u lidí respekt určitě mají. To už je ozkoušené a vždy se to potvrdí. Když dává davu lidí pokyny policista na koni, tak je úspěšnější.
Kolik koní má pražská policie k dispozici?
Teď tu máme sedmnáct koní, jeden se ale bude brzy vyřazovat, takže zbude šestnáct koní.
K čemu všemu se koně u policie využívají?
Jsou to hlavně fotbalová utkání a demonstrace. Dělají i pátrací akce a pak hlídkovou činnost. Třeba v chatových oblastech je to poměrně dobrá prevence. Chodívali jsme například po Lipencích a trestná činnost tam spadla dolů o několik procent. Když mezi chatami projede policista v autě, tak to nikoho nezajímá, ale když tam přijedeme na koních, tak se o tom hned mluví.
Co dělají při pátracích akcích?
Pátrají hlavně po lidech. Výhoda je totiž v tom, že když pošlu šest koní do lesů, tak toho prohledají několikanásobně více než pěší hlídka.
Jak koně cvičíte na práci u policie? Co musí umět?
Musí být připraveni na všechno. Na hlasitou střelbu, plameny, dýmovnice, prostě na cokoliv, s čím by se mohli ve městě, v parku nebo na fotbale potkat. Důležité je, aby si na tyto věci zvykli. Máme třeba takový slalom, kde jsou na překážkách upevněné balonky s plynem. Jezdec má na tyči hořák, kterým balonky propichuje. Kůň si tak zvyká na plameny. Děláme i ukázky na dnech s policií a dalších akcích. Policejních koní je v republice poměrně málo, takže jezdíme i mimo Prahu. A i to, že na tyto akce chodí děti, je pro koně dobrý výcvik.
V čem?
Zvyknou si díky tomu na to, že jsou kolem nich děti, a když pak jdou třeba po Stromovce, kde je plno dětí, maminek s kočárky nebo školka v pláštěnkách, tak je nic nerozhodí. Takže děti na těch akcích i trochu povzbuzujeme v tom, aby na koně hlasitě hulákaly a mávaly na ně. Ale ne každý kůň si zvykne na vše. Třeba střelba je pro ně opravdu hodně nepříjemná. Kůň je samozřejmě od přírody nastaven tak, aby před nebezpečím utekl. My je tady učíme opak. Potřebujeme, aby byli v klidu a stáli.
Když hledáte koně pro policejní práci, jdete po nějaké konkrétní povaze? Jaký by měl policejní kůň být?
Určitě jdeme po konkrétní povaze. Potřebujeme, aby to byl kůň flegmatický a nenáročný. Musí být také hodný a klidný a naopak to nesmí být panikář. V současné době lidé chtějí hlavně sportovně založené koně, chtějí, aby skákali a měli chuť sportovat. A to je přesně to, co my nechceme. Když to řeknu laicky, tak hledáme takový ten odpad. Koně, kteří neskáčou a nechtějí sportovat.
Zatímco spolu mluvíme, tak o kus dál před sebou jeden z koní tlačí popelnici. Co tím nacvičuje?
To je nácvik situace, při které před sebou musí tlačit dav demonstrantů. Například při střetech s fotbalovými fanoušky se také běžně děje, že před nás dav nastrká popelnice, které pak kůň musí odtlačit. To je právě případ, kdy potřebujeme, aby neměl sportovní sklony. V tu chvíli by měl totiž tendenci překážku přeskakovat, což by bylo nebezpečné. Podobně koně připravujeme i na lidi, kteří do nich mohou vrážet, mávat kolem nich rukama a tak dále. Máme k tomu takovou figurínu, která simuluje dění okolo koně, poskakuje mu po stranách, strká do něj. A jezdec si při tom nacvičuje práci s obuškem.
Preferujete nějaké konkrétní plemeno?
Většina koní, které máme, jsou čeští teplokrevníci, ale musíme se poohlížet i po jiných plemenech. Tím, jak se zlepšuje ekonomika, zvyšuje se i poptávka po koních. Jezdectví je docela oblíbený sport pro mladé a koně se hodně prodávají, takže máme občas problém něco sehnat. Proto jsme zkusili i plemeno nonius z Maďarska. Zatím máme jednoho koně, ale čekáme další dva.
Proč zrovna český teplokrevník?
Je to jednoduché. Je jich nejvíc, jsou nejdostupnější a poměrně levní. Třeba kladrubáci jsou také dobří, ale jsou to trochu měkčí koně na záda. A navíc jsou o dost dražší – vyjdou třeba na tři sta tisíc.
Jak dlouho trvá, než je kůň připraven na policejní práci?
Je to různé. Existují dvě kategorie koní: pro hlídkovou činnost a pro speciální účely. Máme výcvikové středisko v Brně, kde nám koně připraví a odevzdají s kategorií hlídkových koní. My si je pak už sami docvičíme na kategorii pro speciální účely. Nejprve zjistíme, na co je ten kůň zvyklý a co umí. Pak máme rok na to, abychom si koně docvičili podle našich potřeb. Potom dělá takové zkoušky, kde musí třeba přejít přes oheň nebo houpací lávku, vytlačit popelnice a podobně. Po splnění je připraven na to, že může chodit na bezpečnostní opatření.
Došlo někdy k nějakému těžšímu zranění koně? Třeba při střetech s demonstranty?
O žádném velkém nevím. Někdy se kůň vrátí s odřeninami nebo podvrtnutím, ale že by mu člověk ublížil, to si nevybavuji. Máme na ně ale pro jistotu ochranné komplety. V jednom případě, bylo to myslím u nějakých demonstrací anarchistů, jsme se totiž dozvěděli, že demonstranti chtějí útočit na koně. Proto jsme provizorně vymysleli takovou zbroj. Těžkooděnci nám tehdy dali své vyřazené komplety, ze kterých jsme narychlo vyrobili hrudní chrániče. Potom se nám ozvala jedna firma, která nám něco ušila, a teď ty chrániče prodává do celého světa a my je máme standardně ve výbavě. Teď mají koně hrudní chrániče, chrániče nohou, kryt na zadek a pak štít na hlavu jako ochranu očí.
Nevadí jim taková zbroj?
Oni si na ni zvyknou a pak už jim to problém nedělá.
Mají policejní koně nějaké další speciální vybavení?
Máme tady třeba solárium. Když se kůň vrátí mokrý po práci, tak se tady může dosušit, pak se na něj hodí deka a on je v teple a suchu. Kdyby zůstal zpocený a mokrý, tak by to byl v zimě problém. Pro starší koně je to také rekonvalescence na bolesti zad po fotbalech. Třeba našemu nejstaršímu koni je už 21 let a trpí praskáním svalových vláken. Když není zahřátý, tak je jak porcelán. Takže než jde ven, tak se tady zahřeje a pak může jít pracovat.