Pro jedny je maršál Koněv hrdina, pro druhé symbolizuje komunistický totalitní režim. Jeho pomník nedaleko Vítězného náměstí v Praze 6 proto už roky rozděluje veřejnost v názorech na to, zda má být odstraněn.
Naposledy se živě diskutovalo o budoucnosti sochy před dvěma lety, v období oslav sedmdesáti let od konce druhé světové války. Tehdy dokonce vznikla iniciativa žádající, aby socha co nejdříve zmizela. V reakci na to naopak příznivci díla v čele s pražskými komunisty sepsali petici, kde prosazovali zachování pomníku.
Vedení Prahy 6 dlouho zvažovalo, jak se k situaci postavit, až nakonec přišlo s kompromisním řešením. V srpnu roku 2015 radní rozhodli o tom, že pomník na svém místě zůstane, bude však doplněn o informační tabulku, která připomene i kontroverze z Koněvova života. Jenže dodnes se nic nezměnilo. Až nyní se dění kolem informační tabulky znovu dává do pohybu.
„Dřívější rozhodnutí rady je stále platné, jedná se však o velmi citlivé téma. Nyní precizujeme spolu s historiky obsah textu, který by popsal maršála Koněva historicky maximálně přesně,“ vysvětluje místostarosta Prahy 6 pro oblast kultury Jan Lacina (STAN).
Podle něj má být nová bronzová tabule na pomník umístěna ještě v průběhu letošního roku. Než bude text definitivní, nechce radnice jeho znění zveřejňovat. V každém případě by měl být vyveden ve třech jazycích: česky, anglicky a rusky.
Pomník maršála Koněva
|
Lacina zároveň upozorňuje, že k doplnění dojde i proto, že původní nápis (jeho znění najdete v boxu) je zavádějící, na svém místě však také zůstane.
Svaz bojovníků položil věnce
Problematická Koněvova minulost na druhé straně nevadí Českému svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), který u pomníku pravidelně pořádá shromáždění k „uctění obětí zahraničních armád 1945 a účastníků Pražského povstání v květnu 1945“.
Pietní akt se konal i v úterý za přítomnosti představitelů ČSBS, kteří chvíli předtím položili věnce i na nedalekém hřbitově ve Vokovicích u pohřebiště padlých rudoarmějců. A nechyběly ani pocty v podobě početné čestné stráže nebo armádní hudby.
Předseda svazu Jaroslav Vodička se nechtěl vyjadřovat k důvodům, proč se jedna z akcí k ukončení druhé světové války organizuje právě na tomto místě. Mluvčí této instituce Vladislav Kučík sdělil, že se připomíná pouze Koněvův podíl na osvobození Prahy. Podle něj celá řada významných panovníků, vojevůdců i prezidentů byla do jisté míry kontroverzní.
„Maršál Koněv je jednou z klíčových osob druhé světové války a to je to, co se připomíná. Ostatní záležitosti nejsou věcí tohoto aktu,“ řekl Kučík s tím, že ČSBS nezvažoval možnost, že by se vzpomínkové shromáždění přestalo konat u tohoto pomníku v Dejvicích.
Vojenský historik Jindřich Marek se také staví proti případnému odstranění pomníku, za vhodnější řešení by považoval instalaci doplňující tabulky. Podle něj je dnes možné se na Ivana Stěpanoviče Koněva dívat třemi různými úhly pohledu.
První z nich je pozitivní a spočívá v tom, že jeho první ukrajinský front osvobodil velké území Čech na konci války v roce 1945. Po stránce ryze vojenské je ho naopak možné hodnotit jako člověka bezohledného, kterému na životech vlastních vojáků nikdy příliš nezáleželo.
Třetí pohled podle historika ukazuje Koněvův podíl na sovětské okupaci Československa v srpnu roku 1968. „Krátce před ní se velice aktivně podílel na přípravách,“ upozorňuje Marek a připomíná i jeho potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956.
Socha maršála vznikla na náměstí Interbrigády v Praze 6 v roce 1980. Autorem je akademický sochař Zdeněk Krybus, který Koněva zpodobnil v nadživotní velikosti. Vojevůdce má rozepnutý vojenský plášť, vojenskou čepici a v pravé ruce drží kytici šeříků, kterými byli vítáni příslušníci Rudé armády v květnu 1945.
V minulosti se socha už několikrát stala terčem vandalů. Naposledy v červnu roku 2015 počmárali celý podstavec, rok předtím někdo sochu pomaloval narůžovo. Radnice pokaždé nechala barvu smýt a případ předala policii.
Ivan Stěpanovič Koněv se na konci druhé světové války podílel kromě Čech i na osvobození části Polska, Slezska nebo Saska. Vedl ale také krvavé potlačení revoluce v Maďarsku v roce 1956, v 60. letech minulého století působil v Berlíně, kde dohlížel na výstavbu Berlínské zdi.