iDNES.cz

Jeho celoživotní láskou jsou auta, kromě vitrín parkují i v krabicích

  9:22
Sbírat modely autíček začal Jiří Holinský už v dětství, a protože si s nimi nehrál, vydržela mu v perfektním stavu. Se sbírkou mu postupně pomáhala celá rodina a dnes má dva tisíce modelů. Brzy se na část z jeho sbírky mohou lidé podívat na výstavě ve votickém klášteře.

Jiří Holinský - sběratel autíček (12. 4. 2017) | foto: Yan Renelt, MAFRA

Jiří Holinský by si mohl ihned otevřít vlastní muzeum modelů autíček. Je totiž jedním z mála sběratelů u nás, kteří se tomuto koníčku věnují celý život. Ve sbírce, již vytváří přes čtyřicet let, má i zahraniční modely, hlavně ze zemí bývalého východního bloku. Své první vzácné autíčko, angličáka „Matchbox“, dostal ve svých třech letech v roce 1968 od strýce, který mu ho přivezl ze zahraničí. Má ho samozřejmě dodnes.

Jeden ze vzácných exemplářů sbírky, Tatra 11 od firmy IGRA.

„Jako osmiletý klučina jsem pak byl pozvaný k panu inženýru Krausovi, abych se podíval na sbírku autíček. Jeho plné vitríny mě natolik uchvátily, že mi otec vitrínku taky musel koupit. A tím to začalo,“ vzpomíná Holinský, který měl loni na zámku v Blovicích u Plzně výstavu.

„Při přípravě výstavy jsem se paní ředitelce zmínil, že jsem autíčka na hraní nosil na návštěvy v malém kufříku, a ona se mě zeptala, jestli bych nějaký kufřík nemohl dát i na výstavu. Na chatě jsem našel jeden starý, vysypal jsem z něj věci a přivezl ho do Blovic,“ vypráví Holinský. Ani mu v tu chvíli nedošlo, že se jedná o autentický kufřík. „Až při instalaci výstavy si ředitelka všimla, že je podepsaný mým jménem,“ usmívá se.

Nejen autíčka, ale i některé hračky z dětství má schované dodnes. Důkazem je fotka, kdy mu bylo zhruba rok a půl. Sedí asi s patnácti hračkami na gauči u lampičky. „Z této fotky polovinu hraček mám, jako například dřevěnou tramvaj či autobus. Aby bylo možno fotku udělat znovu, tak jsem si pro nostalgii schoval i lampičku,“ říká Holinský.

S auty si nehrál, proto vydržela

Když začal autíčka sbírat, dostával je dárkem od příbuzných, ale moc si s nimi nehrál, spíše je dával do vitríny. A když se narodil bráška, o šest let mladší, maminka ani nechtěla, aby si s drahými hračkami hráli. Bála se, že by je mladší bratr mohl zničit. Díky tomu má ve sbírce dodnes funkční autíčka na kabel.

Jako klukovi, ale i později v dospělosti mu se sbírkou pomáhala celá rodina. Autíčka nakupovali tam, kde zrovna byla k dostání. Jeho tatínek jezdil občas služebně po republice, a tak mu přivezl z Brna třeba formule. Jiná autíčka byla koupena pro změnu v Liberci. Má třeba růžovou škodovku KDN koupenou v roce 1974 ve slovenských Tatrách, kde byli s rodiči na dovolené.

„V minulosti vzali výrobci hraček například sérii těchto růžových škodovek a celý kamion poslali na Slovensko. V Čechách přitom nebyly vůbec k dostání. Ani se nevědělo, jaké barvy se vyrábějí, neexistoval žádný katalog,“ vzpomíná Holinský na počátky své sbírky.

Zaměřuje se hlavně na autíčka v měřítku 1:43, což jsou modely velké zhruba deset centimetrů. Ve sbírce má především výrobky českých firem IGRA, SMĚR, KDN. Mezi jeho oblíbence patří ty nejobyčejnější – modely vozidel Wartburg 353 od firmy SMĚR. Wartburg totiž doma měli jako rodinné auto.

Vitríny nestačí, autíčka parkují i v krabicích

Asi před patnácti lety si řekl, že začne sbírat odborně, tedy že se pokusí doplnit i ostatní auta z výrobního sortimentu československých továren, což se mu ale zatím nepodařilo. Jak sám říká, ani neví, jestli je to v jeho silách, protože některé kusy se dají jen těžko sehnat. Tehdy měl 486 modelů aut různých světových výrobců, dnes jeho sbírka čítá asi dva tisíce kusů, vitríny dávno nestačí, a tak autíčka dává podle typů do krabic.

Ty nejvzácnější kousky získal podle svých slov úplnou náhodou, na místech, kde by to neočekával. „Bavil jsem se třeba s jedním pánem na pískovišti, když jsem hlídal děti, o hračkách z dětství a on mi řekl, že něco doma má. Získal jsem tak Volhu 21 od firmy SMĚR, což je velmi unikátní kousek,“ vypravuje Holinský.

Podle něj je u nás jen málo sběratelů, kteří se tomuto koníčku věnují celý život. „Je hodně lidí, kteří dostali impulz třeba před třemi nebo pěti lety, ale jiné životní priority a hlavně složitost sbírání je zase odradí. Já se sbírání věnuji vždy s intenzitou, jakou mi povolují časové a jiné možnosti, ale je málo těch, kteří sbírání mají jako celoživotní lásku,“ dodává.

Na výstavě ve votickém klášteře od června návštěvníci uvidí autíčka, která v Československu jezdila běžně v 70. a 80. letech – například škodovky, wartburgy, lady, moskviče.

zpět na článek