Od soboty je návštěva labyrintů chodeb legální. A přesto, že rouru vystřídal velký vstupní portál, důl své kouzlo neztratil.
„Je tu přes 1 100 metrů chodeb, návštěvníci projdou více než polovinou z nich,“ upozornila starostka Nevřeně Štěpánka Bejčková a neskrývala radost z toho, že se po zhruba pěti letech podařilo důlní prostory zpřístupnit.
„Když nám v roce 2012 vyhořela hospoda, přemýšleli jsme, co s prostorem uděláme. Kromě objektu k setkávání místních jsme chtěli vytvořit místo připomínající těžbu kaolinu. Tenkrát jsme chtěli důl zprovoznit. Naráželi jsme ale na to, že dílo je nestabilní a proto to nejde. Jakmile jsme ale v Centru Caolinum rozjeli v roce 2014 expoziční činnost, návštěvníci se nás často ptali, kdy půjdou dolů,“ vzpomíná starostka.
Zpřístupnění trvalo tři roky
Do boje se proto znovu pustili a uspěli. Získali všechna patřičná povolení a okamžitě začali s přístupovými pracemi. Trvaly necelé tři roky a o víkendu se zájemci v rámci festivalu Industry Open poprvé oficiálně do útrob dolu podívali.
Zájem byl obrovský. Pořadník byl dopředu na několik hodin zcela zaplněný. Skupinky o maximálně třiceti lidech s helmami na hlavách vstupovaly portálem do chladných prostor, kde se celoročně drží teplota na 10 stupních Celsia.
„Všude je vidět ruční práce kopáčů. Výklenky ve stěnách zřejmě sloužily k uložení svačiny či růžence. Ty černé šmouhy na stropě jsou od kahanů, kterými si kopáči na práci svítili,“ vysvětloval členům jedné odpolední skupiny průvodce Jiří Lukeš.
V dole se natáčela pohádka
V šachtě se dochoval hornický znak s datem 1891, v obrovském dómu je v černé barvě namalován čert. Obraz tam zůstal po filmařích, kteří si před dvěma roky gigantické prostory vybrali k natočení pohádky Čertí brko.
„Jsme 34 metrů pod povrchem, z toho strop je vysoký 22 metrů. Vytěžilo se zde 6,5 tisíce kubíků materiálu. Místní lidé používali důl za druhé světové války jako úkryt nejen pro sebe, ale i hospodářská zvířata. Pro tyto účely vykopali únikovou chodbu. Ta byla ale později zasypána,“ ukazoval průvodce směrem k dlouhé osvětlené chodbě.
„V sedmdesátých letech jsem tu byl s tátou. To ještě žádná přístupová roura do šachty nevedla, místo ní tam byl hozený kmen od stromu, po kterém jsme se dostali dolů. Byl to zážitek. Je až neuvěřitelné, že po těch letech je to tu pořád stejné,“ vzpomínal jeden z prvních návštěvníků dolu, kde se kaolin těžil v letech 1870 až 1897.
Na zhruba pětačtyřicetiminutovou prohlídku mohou zájemci vyrazit každý den. Už nyní a po celé prázdniny budou průvodci k dispozici i o svátcích, dobré je si návštěvu ale předem rezervovat na webu centra. „Důl bude možné vidět i v zimních měsících. Návštěvní hodiny se ale upraví podle zájmu lidí,“ uzavřela Bejčková.