Výborně naladěné byly na festivalu dvě kamarádky ve věku kolem padesátky - Alice a Vendula. „Víno nám chutnalo ve stánku Vinařství Hruška, kde jsme si daly Rizling rýnský. Vrátíme se tam pro lahev,“ svěřila se paní Alice.
Obě ženy ochutnaly cvrčky. „Byly výborně ochucení, výborné byly i kapří hranolky,“ svěřovaly se.
Paní Vendula jako milovnice kávy si prý dala cibetkovou kávu. „Pila jsem ji poprvé, byla lahodná,“ uvedla a radovala se i z krásného počasí.
Většinu dne totiž v sobotu v Plzni svítilo slunko, lidé proto za Plazou usedali do připravených lehátek, k mání byly i obří polštáře pro dva, milovníci četby měli k dispozici regály plné knih u stánku knihkupectví Luxor.
Oblíbenou zastávkou byl i stánek s čokoládovými pralinkami Lucie Gleister, která se naučila vyrábět čokoládu během jedenáctiletého pobytu v Anglii, před deseti lety ji začala vyrábět v Česku.
„Tehdy jsem zaplnila prázdné místo na trhu, od té doby ale výrobny čokolády rostou jako houby po dešti, přesto mě tato práce stále baví,“ svěřila se.
Charakteristikou jejích produktů je prý to, že vydrží jen šest týdnů, nepoužívá totiž konzervanty. „Vyrábíme pouze z čerstvé smetany, kvalitní čokolády a ingrediencí, které zpestří chuť. Lidé nejčastěji ochutnávají slaný karamel, pralinky s medem a tymiánem nebo vlašskými ořechy,“ popsala majitelka.
Svou knihu U kávy o kávě a kávovinách na festivalu okomentoval autor Jozef Augustín. Odmítl, že by káva dehydratovala organismus. „Působí pouze mírně močopudně, ale hlavně na ty, kteří kávu nepijí pravidelně,“ sdělil.
Zalitá semletá zelená zrnka kávy prý za kávu nepovažuje. „Zelená káva je totiž ochuzená o pražení, což je alchymie, která napomáhá tomu, aby nám káva chutnala. Pražiči jsou lidé, kteří uměleckým způsobem připravují kávová zrna,“ řekl Augustín. Když mu prý při cestě vlakem spolucestující nabídli „výbornou“ rozpustnou kávu, odmítl ji s připomínkou, že to také není káva.
Pohlreich vařil na pivu
V českém hokejovém dresu na festivalu vařil před diváky šéfkuchař, gastronom a moderátor pořadů pro milovníky jídla Zdeněk Pohlreich. Vařil například plátky z vepřové panenky na omáčce z černého piva s hlávkovým zelím připraveným fresh způsobem tak, že nakrájené spařené zelí míchal s pestem připraveném z bazalky, piniových oříšků, parmezánu, česneku a olivového oleje. „Pesto tomu dalo úplně jinou dimenzi,“ komentoval Pohlreich.
Na festival dorazil i znalec piv a provozovatel hotelu v šumavské Hojsově Stráži Vojtěch Rösel. Ten si dal ve stánku plzeňské restaurace a minipivovaru Pivotečka třináctku. „Bylo to pivo vídeňského typu, bylo velmi ucházející, nebylo ani moc silné, ani moc hutné, zkrátka tak akorát,“ svěřil se znalec, který prý ze známých piv nepije ani Gambrinus, ani Prazdroj, ale Kozla.
„Navíc rád chodím právě do plzeňské Pivotečky v Rooseveltově ulici, protože tam je na čepu vždy kolem deseti druhů piv, navíc tam dělají i pivní ochutnávku, kdy si člověk může dát jen deci, přikusovat je možné třeba uzeniny a další produkty od lokálních výrobců, zkrátka je to tam fajn,“ svěřil se.
U stánku minipivovaru Raven prý ochutnal dvacítku Skotský masakr. „Ten bych doporučoval pro spláchnutí mastného jídla,“ sdělil. Na stejném místě pak ochutnal i bezinkovou limonádu, která mu prý posloužila jako ideální mezera mezi pivy.