Jedenáctiletý Oliver a jeho o čtyři roky mladší bratr Samuel vstávají kolem osmé hodiny. Ráno je nečeká rychlé vypravování do školy, navíc „třídu“ mají doma v kuchyni. V devět startuje první hodina s maminkou a zároveň jejich kantorkou Romanou Kubíčkovou.
„Dopoledne se učíme, začínáme většinou s češtinou a matikou. Odpoledne jedeme na trénink, protože kluci hrají hokej. Pak už mají oba volno, které mimo jiné zaplní různými kroužky,“ nastínila.
Oliver nejdříve chodil do tradiční školy. Už v první třídě se u něj ale objevily zdravotní problémy, protože nestíhal tempo s ostatními. Později u něj lékař zjistil dyslexii. Ani přechod do jiného zařízení a individuální plán nepomohly.
„Pedagogové nebrali v potaz, že syn má určité úlevy. Byl pod velkým tlakem, takže jsem se rozhodla vzdělávat ho sama,“ vysvětlila žena svou motivaci.
Domácí výuka, do které teď naskočil i prvňák Samuel, má podle ní své nesporné výhody. Romana Kubíčková se každému může velmi pečlivě věnovat, přesto rodině zbude dostatek času na jiné aktivity.
Domácí vzdělávání
|
„Pokud se u něčeho zaseknou, v klidu si vše vysvětlíme, nebo naopak jdeme dál a vrátíme se k látce později. Zároveň mají kluci spoustu osobního volna, což dětem v dnešní době opravdu chybí,“ ozřejmila.
Některé předměty se učí přímo v praxi. „Třeba prvouku se Samíkem neprobíráme vůbec od stolu, ale jezdíme na exkurze, navštěvujeme muzea nebo zoo,“ doplnila Kubíčková. Její syny čeká vždy dvakrát do roka přezkoušení, zda ovládají látku jako jejich vrstevníci.
Důkazem, že alternativa se těší čím dál tím větší oblibě, je zájem například o plzeňskou komunitní školu Koventinka. Žáci jsou zapsaní v individuálním vzdělávání, ale navštěvují toto zařízení celý týden nebo jen několik dní.
Před pěti lety, kdy začínali, měli pět dětí. Teď jich je šestadvacet. Zhruba stejný počet zájemců se sem už nedostane.
„Společnost se mění a stále více rodičů hledá jinou možnost. Náš přístup je osobní a respektující. Vedeme děti k samostatnosti a odpovědnosti. Chceme, aby neztratily radost z poznávání,“ zmínila zásadní principy průvodkyně, což je označení pro učitele, Eva Spěváčková.
Ať si děti rozhodnou, co chtějí dělat
Kluci a holky absolvují tematické bloky. Jsou rozděleni na různé skupiny, někdy podle věku, jindy podle schopností a znalostí. Svého průvodce si mohou sami vybrat.
Podobné nastavení mají rovněž v další komunitní škole Holubník v Prusinách u Nebílov na Plzeňsku. Za vznikem stojí manželé Volfovi.
„Jsme přírodovědci a dost cestujeme. Museli bychom výrazně upravit svůj život. Kromě toho nám v klasickém systému vadilo autoritářské prostředí a nedostatek svobody. My se naopak snažíme nabízet různé alternativy. Ať si děti rozhodnou, co chtějí dělat. Jsou schopné se samy rozhodovat. Zásadní je pro nás respektující přístup,“ řekla spoluzakladatelka Eva Volfová.
Rovněž na ni se v posledních letech obrací stále více rodičů. Aktuálně navštěvuje Holubník, jenž poskytuje program maximálně tři dny v týdnu, deset školáků. „Rodiče díky tomu kombinují individuální výuku a setkávání s ostatními,“ uzavřela Volfová.
V Plzeňském kraji se loni doma vzdělávalo 77 dětí, předloni jich bylo 59. Před deseti lety to bylo pouhých 26 školáků. Čísla rostou též celorepublikově. Minulý rok se doma učilo 2591 žáků, v roce 2016/2017 pak o zhruba 500 méně.