V roce 1939 po německé okupaci Československa odešel stejně jako řada dalších vojáků do Polska.
„Čeští letci nabídli Polákům své služby, ti je ale odmítli s tím, že mají svých pilotů dost. Proto velké množství Čechoslováků uvažovalo o odchodu. Jediná nabídka, kterou dostali, byla od Francouzů. Byl jí vstup do cizinecké legie. Tuto možnost si vybrala spousta mužů. Josef Prokopec se ale rozhodl pro jinou cestu. Zůstal totiž v Polsku,“ řekl MF DNES soukromý historik Daniel Švec, který se zabývá osudy pilotů ze západních Čech.
Fotogalerie |
Na konci srpna 1939, kdy se začala situace přiostřovat, změnila polská armáda názor a přijala i české vojáky.
Prokopec tak společně s dalšími zažil první německé útoky na našeho souseda. Společně s jeho armádou byl nucen neustále ustupovat na východ.
Putování po východních zemích se zdálo být nekonečné. Prošel například městy Kamenec Podolský, Olchovec nebo Jarmolinec. Byl součástí mužstva tehdejšího podplukovníka a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody. Jednotka se dostala až do Moskvy.
„Tam na ně nečekalo příliš vřelé přijetí. Někteří byli zajati a vězněni, dokonce se dočkali i výhrůžek smrtí, že tam nemají co dělat. Na nejvyšší politické úrovni ale naštěstí vznikla dohoda, díky které se mohli čeští vojáci přesunout východní cestou do Francie nebo přímo do Anglie,“ konstatuje Švec.
Nic jednoduchého to ale nebylo. Trasa vedla přes Palestinu, Sýrii a další země Středního východu. Vojáci byli nuceni obeplout takřka celou Afriku a do Anglie se dostali až v září 1941.
„Prokopec si ještě před válkou udělal výcvik na civilní letouny. Učila ho pozdější letecká legenda z Plzně Václav Šlouf. Proto se Prokopec rozhodl vstoupit do britského letectva,“ dodává historik.
Kariéru pilota ukončil rok 1948, komunisté ho vyhodili z armády
Po přijetí musel projít výcvikem od samotného začátku. Nejprve šlo o teorii v podobě informací o navigaci, leteckých motorech, stavbě letadel, orientaci i rádiové komunikaci. Po úspěšném absolvování kurzu nastoupil praktický výcvik.
Ve své vzpomínkové knize Bojoval jsem nad kanálem píše například o smrti stíhacího pilota z Líní u Plzně Viléma Noska nebo o těžkém zranění Františka Truhláře. On sám létal až do konce války.
Zapojil se také do vylodění v Normandii, které ze vzduchu zajišťoval jako jeden ze stíhacích pilotů. Na konci války se společně s dalšími piloty na Spitfirech vrátil triumfálně do vlasti. Účastnil se také slavného pochodu pilotů na Václavském a Staroměstském náměstí.
V dalších letech působil v Československé armádě, kde například školil izraelské piloty. „Slibně se rozvíjející kariéru ukončil jako v mnoha podobných případech rok 1948. Komunisté ho vyhodili z armády a byl různě perzekvován. Měl zákaz létat a musel si hledat zaměstnání mimo letecký průmysl,“ dodává Švec.
Po roce 1989 byl rehabilitován a byla mu vrácena čest. Přiznána mu byla i veškerá vyznamenání, která za války získal.
V environmentálním centru v Krsech na Plzeňsku je pilotovi věnována expozice. K vidění je řada fotografií a dokumentů. Jedním z nejzajímavějších exponátů je Prokopcova uniforma, kterou zapůjčila jeho žena.