„Příprava představení pro nás byla velká výzva. Na akci takového rozsahu se Divadlo Josefa Kajetána Tyla ještě nikdy nepodílelo,“ sdělil šéf plzeňské opery a režisér inscenace Tomáš Pilař, který příběh o chytrém Jeníkovi, úlisném Kecalovi, koktajícím Vaškovi a dalších postavách zasadil tradičně do kulis české vesnice a plzeňských krojů.
Na přípravě taneční složky se vedle členů baletu DJKT podíleli folklorní soubory Mladina, Jiskra, Úsměv a Rokytka, které pro představení nastudovaly společnou choreografii.
Na jevišti se kromě toho objevili tradiční řemeslníci, živá zvířata i osobností plzeňského veřejného a kulturního života. „Biskup Tomáš Holub se představil v roli kněze, vrchní sládek Prazdroje Václav Berka jako hospodský. Diváci ale mohli vidět například i plzeňského primátora či hejtmana Plzeňského kraje,“ vyjmenovává Pilař.
Titulní postavy Mařenky a Jeníka ztvárnili Ivana Veberová a Aleš Briscein. Jako Kecal se představil Jevhen Šokalo, v roli Vaška pak Tomáš Kořínek. Za hudebním nastudováním stál šéfdirigent plzeňské opery Norbert Baxa. Slavnou scénu, příchod a vystoupení komediantů na začátku třetího dějství obstaral plzeňský spolek Žonglér.
Představení se připravovalo téměř rok. „Bylo to jako sestavit mozaiku. Každý její dílek představovaly desítky i stovky hodin práce jednotlivých souborů na zkušebnách, výroba kulis a kostýmů v divadelních dílnách a podobně. Na náměstí jsme měli tři dny na to, abychom tyto jednotlivé dílky dali dohromady,“ uzavírá Pilař.
Spojení Prodané nevěsty a plzeňského kroje se datuje od premiéry její čtvrté a definitivní verze 25. září 1870 v Prozatímním divadle v Praze. V oblečení typickém pro plzeňský venkov tehdy vystoupil Václav Soukup, představitel Jeníka. O dvanáct let později Národnímu divadlu, které na činnost divadla Prozatímního navázalo, věnoval 22 plzeňských krojů jeho tehdejší intedant a rodák z plzeňských Skvrňan Josef Škarda.