Při představení křičím, aspoň mi diváci neusnou, říká plzeňský Cyrano

Michal Dlouhý má s hraním pod otevřenou oblohou bohaté zkušenosti z Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě.

„Určitě ale nechci srovnávat. Publikum je pokaždé jiné. Když je to komedie, lidé se baví. Když hrajeme tragédii, pláčou. Tedy v tom lepším případě. V horším se při tragédii smějí. S odezvou u plzeňských diváků jsem zatím moc spokojený a doufám, že je to i opačně,“ říká plzeňský Cyrano.

Jak vidíte Plzeň coby herec?
Nedávno jsme tady po představení trochu déle seděli. Poslouchal jsem kolegy, jak se baví a všichni říkali, že se těší na další večer, až si přijdou zahrát. To je podle mne to nejlepší, co může být. Nikdo zde nechodí nuceně do práce, ale těší se na partu, která zde vznikla, a na atmosféru, kterou představení díky publiku mají. To je podle mne základ pro dobré divadlo.

Michal Dlouhý v roli Cyrana 6 fotografií

Představení pod širým nebem mají zvláštní kouzlo, ale také řadu rušivých vlivů. Vnímáte je?
Okolní vlivy jsou zde samozřejmě silnější než například při letních shakespearovských slavnostech. Publikum ani my herci se tím ale nenecháme rušit. Zvuky tramvají a houkajících sanitek k tomuto hraní patří. Při jednom představení, ve scéně, kdy Kristián odchází do boje, ve kterém zemře, což publikum v té chvíli ještě neví, se najednou ozval křik gól od Angličanů, kteří ve vedlejší hospodě sledovali fotbal. Diváci to vzali tak, jako že ten křik přesně podtrhl atmosféru Kristiánova odchodu do války.

Oproti hraní v kamenných divadlech je zde řada dalších rozdílů. Máte například nápovědu?
Nemáme. Popravdě, já už vlastně posledních dvacet let nehrál v jediné hře, kde by byla, pokud tedy nepočítám zkoušky. Tady ale nebyla ani při zkoušení. Proto jsme se museli všichni připravit opravdu moc dobře, protože umět text rovná se základ úspěchu. Už jsem si to mockrát ověřil a kladu na to velký důraz, protože i pro mne je to pak daleko větší klid a pohoda a můžu hrát daleko svobodněji. Kdyby bylo potřeba a někdo vypadl z textu, pomůžeme si jako kolegové. To se ale ještě nestalo. Pokud tak nebereme scénu s Kristiánem, kdy mu napovídám verše pro Roxanu.

A co akustika? Nebolí vás po představení hlasivky?
Člověk musí přijít na techniku, co a ve které fázi je potřeba přidat a kdy je potřeba slova doslova vykousat, aby divákovi neunikla důležitá informace. Cyrano má tu výhodu, že když divákovi něco unikne, verš mu pomůže v tom, že si to může domyslet. Některé opravdu důležité věci ale musí člověk opravdu pěkně vykousnout, aby je slyšeli i v poslední řadě. Shodou okolností jsem to říkal i kolegům. Moje hlasivky jsou zvyklé. Já řvu na každém představení. Jinak to vlastně neumím. I v kamenném divadle řvu jak blázen, takže diváci v předních řadách jsou vždycky chudáci, ale na druhou stranu mi alespoň neusnou.

Jak trávíte čas mezi představeními?
Pojal jsem to jako dovolenou. Během sezony jsem toho moc nenaspal, protože jsem měl hodně práce, takže hodně spím. Děti jsou na táboře, žena má svoje osobní volno. Prospím půlku dne, což je po tom náročném roce opravdu nádherné. Pak si jdu někam sednout, opakuji si text, naobědvám se. Večer po představení celá herecká parta i lidé z produkce rádi posedíme, takže na hotelový pokoj chodím ve dvě ve tři v noci. Do Prahy jezdit nechci, proto zůstávám v Plzni a nikam se nehnu.

A jak se vám Plzeň líbí?
Plzeň je krásná. Všude je blízko a je tady klid. A navíc! Když má město takový festival, jako je Divadelní léto pod plzeňským nebem, musí být skvělé.