Na železnorudském Špičáku na místě někdejšího pohřebiště zmíněných dělníků stojí už patnáct let dřevěný kříž. Členové Železnorudského klubu jej nedávno při příležitosti výročí otevření tunelu vyměnili za nový.
„Tunel pod Špičákem na trati z Klatov do Železné Rudy se stavěl v letech 1874 až 1877. Na jeho budování se podíleli dělníci z celé rakousko-uherské monarchie. Mnoho z nich zde zahynulo. Stavba železniční tratě, která spojila Čechy s Bavorskem, významně ovlivnila i rozvoj města Železná Ruda,“ říká předseda Železnorudského klubu Václav Chabr.
Ten před lety přišel s myšlenkou vzdát hold těm, kteří položili své životy při výstavbě špičáckého tunelu. Dělníci - především z Itálie, Chorvatska a Dalmácie, nazývaní barabové - umírali většinou po úrazu, ale také na nemoci, leckdy infekční.
Podstatná část z nich nebyli křesťané a místní farář je odmítal pohřbívat. I to byl důvod, proč končili na pohřebišti vzdáleném od města a ve společných hrobech.
Podle dochovaných historických materiálů a poznámek našel a vyznačil Václav Chabr území, které kdysi sloužilo jako pohřebiště těchto dělníků, takzvaný Italský hřbitov.
Při hledání na místě, kam se v následujících desetiletích vozily odpady, se našly některé artefakty a také lidské ostatky. Podle hrubých odhadů zde mohla najít poslední odpočinek více než stovka lidí.
Železniční tunel šumavským vrchem Špičák.
Členové klubu místo u trati mezi Železnou Rudou a Špičákem zkultivovali a v roce 2002 osadili kamennou mohylou, křížem a informační tabulí v českém, německém a italském jazyce.
Špičácký tunel byl nejdelším železničním tunelem (1 747 m) v rakousko-uherské monarchii a do roku 2007 i nejdelším tunelem v České republice.
Nyní má toto prvenství Březenský tunel u Chomutova, který je o 11 metrů delší. Tuzemský rekord se však do Plzeňského kraje vrátí s otevřením tunelu pod Chlumem u Plzně, který bude dlouhý 4150 metrů.