„Takto zachovalé sklo je unikátní. Jedna ze skleněných nádob, prozatím označovaná jako picí pohár, spočívala ve výklenku vydlabaném v podloží ve stěně hrobové jámy. Umístění vedle hlavní hrobové jámy mělo zajistit ochranu před vykradením,“ doplňuje archeolog Východočeského muzea Jan Jílek.
Kostry archeologové objevili už před měsícem, lokalitu ale tajili. Vylupování hrobů, typické pro tehdejší dobu, totiž hrozilo i v současnosti.
„Oba kostrové hroby pochází z doby stěhování národů. Konkrétně se jedná o pohřby datované do období 2. poloviny 5. století našeho letopočtu. Tento časový úsek spojují archeologové s takzvanou vinařickou skupinou, což byly germánské kmeny,“ přibližuje Tomáš Zavoral, vedoucí archeologického oddělení Východočeského muzea.
Pohřbení patřili k vyšší sociální skupině. V hrobě muže se našel železný meč se zbytky zachovalé dřevěné pochvy, železné součásti opasku (přezka a kování) a křesací souprava sloužící k rozdělávání ohně.
Muži bylo zhruba padesát let, ženě mezi třiceti a čtyřiceti
„Meč, takzvaná spatha, je zhruba metr dlouhý a v dané době byl rozšířenou zbraní nejen mezi germánskými kmeny, ale tento typ již hojně využívala i římská armáda. Oba hroby měly ve svých výbavách také kostěné či parohové hřebeny s bronzovými nýty. Jelikož se zachoval i zbytek oděvu zemřelého, pokusíme se i o jeho rekonstrukci,“ říká Zavoral.
Na základě antropologického ohledání archeologové usuzují, že muži bylo kolem padesáti let. Na jeho kostech nejsou žádné patologické změny. U ženy, jejíž věk se odhaduje na 30 až 40 let a která podle pánve minimálně jednou porodila, bylo možné pozorovat výraznější svalové úpony a deformace kostí pravděpodobně související s vykonáváním těžší práce například v kleče.
Další specializované analýzy budou prováděny ve spolupráci s oddělením klasické archeologie Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.