Je to přesně čtyřicet let, kdy začala Magdaléna Peterková pracovat jako učitelka. V poslední době působila na Vyšší odborné škole a Střední škole technické v České Třebové.
„To mě naučilo laskavosti. Není to nic proti mužům na postech starostů, ale ženy bývají v takových funkcích většinou trochu vstřícnější, někdy právě i laskavější. Tím nechci říci, že bych neuměla být nekompromisní, ale nerada k takovému stylu přistupuji. Jsem vždy spíše pro dohodu a vzájemný respekt,“ říká Peterková.
Ale už druhý den po vítězství ve volbách jste rozhodně prohlásila, že budete sebe navrhovat jako starostku, ač váš kolega měl více preferenčních hlasů a přeskočil vás v počtech hlasů i jako lídryni. V tom jste působila docela rázně.
Ale lídrem kandidátky jsem byla já (usmívá se). Upřímně řečeno, já sama jsem ale tak velký úspěch Koalice pro Českou Třebovou před volbami vůbec nepředpokládala. Tušila jsem, že budeme úspěšnější než před čtyřmi lety, ale takový úspěch netušil v podstatě nikdo z nás.
Co se stalo?
Lidé volali po změně. Po šestnácti letech, kdy tu vládlo jedno vedení.
Do voleb jste šli s tím, že nechcete megalomanské plány, slíbili jste spíše ty smysluplné. Těmi megalomanskými jste mysleli trampské muzeum? Vám osobně se to tak také zdá? Vyrůstala jste přece asi v šedesátých letech, kdy trampská píseň zněla z rádií, tramping byl velmi populární.
Já osobně mám k trampům velice blízko, líbí se mi trampská hudba a líbila by se mi i myšlenka trampského muzea. Ale bohužel ne v takovém finančním rozsahu, jak je zpracována ona studie. Za bezmála milion za projektovou dokumentaci a 23 milionů za stavbu. To je v tuto chvíli nerealizovatelné a právě megalomanské. A to i přes přislíbený finanční dar mecenáše z Kanady, který však nakonec šel trochu do ztracena. Ten pán měl nějaké zdravotní problémy, přestal komunikovat a nebylo možné se na tento příslib moc spoléhat. My před muzeem chceme upřednostnit řadu jiných, daleko potřebnějších investic.
Takže je s trampským muzeem konec?
Dohodli jsme se ve vedení města, že si sestavíme pořadí priorit. Na co v rozpočtu budeme mít, na co ne. Co může počkat, a co ne. V tomto smyslu si povídáme i s autory nápadu z mobilního muzea trampingu v Holicích a budeme hledat nějakou rozumnou cestu, ale určitě ne v podobě oné studie. Dala bych tomu čas. Mnohem důležitější je vytvořit harmonogram oprav místních komunikací a chodníků. Navíc, občané města po tom i volají.
To ale do České Třebové asi nepřivede turisty. Trampské muzeum nikde není. Mohlo městu přinést třeba peníze na opravy oněch chodníků.
To si teď neumím představit. Vím, že trampové tím žijí, ale vím také, že samotná studie trampského muzea se nesetkala s kladným ohlasem u všech trampů. Některým se dokonce nelíbila vůbec. Její realizace by znamenala obrovské náklady, stejně tak samotný provoz muzea. Přitom máme ve městě řadu už existujících zařízení, která chceme udržovat v dobrém stavu. Například krytý bazén. Ale trampské muzeum nezatracujeme úplně, třeba se podaří najít mnohem levnější řešení.
Pak je tu ještě plán bývalého vedení vybudovat biokoupaliště na místě zaniklé a kdysi populární plovárny. To je také megalomanská věc?
Řada lidí sice volá po biokoupališti, ale dnes se nad bývalou plovárnou staví továrna. Zatím nevíme, co přinese její provoz. Jestli tam nebude jezdit spousta kamionů. Aby nám lidé nakonec neřekli: „No, máme tady koupaliště, ale nemáme tady vůbec klid.“
Navíc jsme minulý týden měli jednání s ředitelem technických služeb Eko-Bi, který nás informoval o současném stavu právě krytého bazénu, kde poslední rekonstrukce byla zhruba před dvaceti lety. Proto jsme se rozhodli, že dáme přednost nové rekonstrukci krytého bazénu a budeme zvažovat případné rozšíření jeho služeb či venkovních prostor.
Kromě toho nás bude čekat mimo jiné i rekonstrukce krematoria, které po vypršení smlouvy se současným provozovatelem na jaře příštího roku přejde pod městskou společnost Eko-Bi.
Takže je to jako s muzeem trampingu? Biokoupaliště se odloží?
O tom je právě zpracovávaný seznam priorit. My muzeum ani biokoupaliště neškrtáme, nesmetáváme je ze stolu. Jako „zájmové“ projekty musejí počkat. Musíme zvážit, co je pro naše občany nejdůležitější.
A to je?
Chceme se soustředit na mladé lidi, na problematiku nedostatku bytů. Uvažujeme, že bychom mohli ve dvou městských objektech zrekonstruovat osm až deset bytů.
Před pár dny jsme jednali s firmou, která odkoupila od městské společnosti TEZA bývalý hotelový dům na Novém náměstí a chce tam po Novém roce začít budovat asi devadesát malometrážních bytů, které by dokončila v roce 2020. A to třeba považuji za velmi důležitou věc.
Ostatně růst společnosti Metrans vyžaduje, aby její mladí pracovníci měli kde bydlet. Mohlo by to znamenat, že lidé, kteří se z města odstěhovali, aby měli kde bydlet, se sem časem budou vracet. Znám takové případy ze svého okolí, kdy se kvůli bytu mladí lidé odstěhovali do Prahy a nyní v České Třebové hledají bydlení, aby se sem mohli vrátit.
Loni jste jako Koalice pro Českou Třebovou neuspěli s vyhláškou proti hazardu. Ve volbách jste slíbili jeho omezení. Kdy se tak stane?
Teď jsme došli ke shodě, že už nebudeme povolovat další herny. Počkáme, až doběhnou jejich smlouvy, a neprodloužíme je. Prostě taková mírná regulace heren. Bohužel jsme nestihli zabránit otevření nového kasina, které vzniklo poblíž nádraží v bývalém hotelu Padevět. S tím už nelze nic udělat. A obávám se, že provoz kasina způsobí, že se sem budou sjíždět hráči z jiných měst a bude to i nápor na práci strážníků.
Jako bývalá kantorka vím, že gamblerství ohrožuje především mládež i celé rodiny. Zažila jsem několik mimořádně závažných případů. Vzpomínám na jeden doslova učebnicový příklad. Tehdy žák druhého ročníku začal krádežemi peněz a cenných předmětů doma, později začal krást ve velkém a nakonec skončil ve vězení.
Na jaře vaše koalice prosadila, aby město koupilo od hasičů protiatomový kryt v Javorce, který svého času sloužil i jako střelnice. Měl o něj totiž zájem zbrojař ze Slatiny u Chocně. Ten však stále o kryt usiluje, třeba do pronájmu. Jak byste řešila budoucnost onoho krytu, nad nímž je také bývalý amfiteátr?
Kryt je blízko rodinné zástavby a lidé se podle mne oprávněně obávali, že se z něj může stát skladiště munice. Budeme jednat o možném využití krytu, ale s ohledem na obyvatele bydlící v jeho blízkosti. Mně osobně by v krytu sportovní střelnice nevadila, už tam jednou byla. Ale nejsem pro sklad munice. Otázkou zůstává, co s amfiteátrem nad krytem.
Promítací stěna už je v dezolátním stavu, celý prostor by potřeboval revitalizaci. Aby se tam ale vrátilo letní kino, musela by to chtít většina lidí z této čtvrti. Původní kino totiž ztroskotalo na připomínkách obyvatel bydlících v okolních domech.
Prý jednoho člověka.
Ano. Jednoho člověka, který potřeboval svůj klid.
Asi nejtvrdším slovem v programu vaší koalice je výraz „donutit“. Týká se investora rekonstrukce železničního uzlu Česká Třebová, který navrhl v některých místech až pět metrů vysoké protihlukové stěny. S nimi řada obyvatel nesouhlasí a sepsali proti nim petice. Jak tedy donutíte projektanty upravit projekt?
To už se vlastně podařilo. Díky jednáním, peticím a nesouhlasnému stanovisku města investor pozastavil projednávání těchto návrhů a dokumentace k územnímu rozhodnutí.
Po dohodě se SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) začali projektanti pracovat tento měsíc na nové protihlukové studii, která má využít více variant a nabídnout alternativní řešení ochrany lidí před hlukem z trati. Aby tato opatření netvořila jen koridor z vysokých stěn přes celé město. Na jaře příštího roku mají být návrhy hotové, seznámíme s nimi veřejnost a pak rozhodneme o dalším postupu.
Tím se však posune celá rekonstrukce železničního uzlu Česká Třebová. Přijde na řadu až poté, co SŽDC zrekonstruuje uzel Pardubice. Pokud vše půjde dobře, práce na rekonstrukci železničního uzlu Česká Třebová přijde na řadu někdy na podzim roku 2022. Ale jsem ráda, že se podařilo zastavit původní záměr protihlukových stěn.