Záběry prvomájového průvodu jsou stejné jako stovky dalších z jiných měst. Účastníci velebí a vítají nové poměry. A mnozí z nich brzy po natočení filmu poznají kruté „světlé zítřky“ takzvaného lidově demokratického režimu.
„Tento prvomájový dokument z Litomyšle je výjimečný a hodně cenný tím, že obsahuje komentář, který k natočenému němému filmu přibyl až o dvacet let později, tedy v roce 1968, a byl ovlivněný pražským jarem,“ říká historik Martin Boštík z Regionálního muzea v Litomyšli.
Autorem „opožděného“ komentáře je sám autor filmu Stanislav Bubeníček, ovšem o připojení jeho slov k filmu se podle Martina Boštíka zasloužil litomyšlský filmový amatér Ota Bydžovský, který pracoval v podniku Vertex.
Ten si v roce 1968 nechal z negativu filmu udělat na Barrandově kopii a požádal Bubeníčka o slovní doprovod, který do snímku namluvil litomyšlský učitel Miroslav Mlejnek. Film pak tvůrci přihlásili do okresní soutěže filmových amatérů, která se konala na podzim v Litomyšli.
Tam ho však nikdo neviděl. „Bylo už po srpnové vojenské intervenci armád pěti států Varšavské smlouvy. A Bubeníček měl v té době s tehdejším režimem tolik zkušeností, že film nakonec k projekci nepřipustil. Bylo nám to líto. Vysvětloval to tím, že on strach nemá, ale že bychom to mohli odnést my a možná i naše děti, jak bývalo tenkrát zvykem,“ řekl Ota Bydžovský.
Jdou veteráni, příští vězňové, říká historický komentář
Záběry z oslav 1. máje v Litomyšli v roce 1948 ukazují průvod s alegorickými vozy a portréty tehdejších komunistických státníků, který prochází městem. Jeho cílem je hlavní náměstí, kde se na tribuně střídají řečníci. A komentář říká:
„Plných dvacet let ležel tento snímek v archivu. Dítka, jež vesele vykračují v májovém průvodu, zatím dorostla v starostlivé maminky a moudré tatínky. A nad nejednou hlavou účastníka oslavy roste už zelená travička.“
A přituhuje:
„Křepkým krokem pochodují ulicemi pracující, v sevřeném šiku následuje SNB a vesele vyhrává sokolská dechovka netušící ještě, že je to její píseň labutí. A za nimi naše branné síly, veteráni obou válek, legionáři, interbrigadisté. Příští vězňové, cti zbavení štvanci a chovanci nápravných zařízení.“
Ve filmu jdou městem nekonečné řady – myslivci, požárníci, sportovci, zemědělci.
„Všichni spěchají, aby se z úst povolaného referenta dověděli, jaké to bude, až poručíme větru dešti. Kupředu levá, zpátky ni krok!“ zní z plátna. „A hle – kdo že jsou ti pánové, jejichž portréty nese zástup nad hlavami? Kde skončili ti mužové a jak ocenil národ jejich dílo nyní v roce 1968 po dvaceti letech? Milostivě shlížejí z výšin, na něž se vyšplhali po sehnutých zádech pracujících, leč nelítostný soud dějin pomůže jim záhy z hrušky dolů. Roztočili mlýn a sami se dostali pod kola, říkal nedávno jeden taky státník,“ čte Miroslav Mlejnek slova Stanislava Bubeníčka napsaná v době krátkého tání komunistického režimu.
Stanislav Bubeníček v době psaní komentáře netušil, že už brzy nastane normalizace a komunisté v bývalém Československu se budou ještě dalších dlouhých dvacet let snažit tento bláhový sen uskutečnit. A komu se to nebude líbit, čeká ho opět zavírání a represe.
Originál dokumentu je dnes v Národním filmovém archivu a záběry z něj se objevily například jako součást jednoho z dílů Hledání ztraceného času Karla Čáslavského. Stanislav Bubeníček natočil celkem jedenáct známých amatérských filmů. Některé jsou ale neznámo kde.