Prvotní impuls vzešel od spolku Naše Řepčínsko, jenž využil možnosti získat třísettisícovou dotaci od Nadace Via, která podporuje komunitní život a projekty, v nichž lidé sami vylepšují místa či památky ve svém okolí.
„Náročnou podmínkou ke splnění bylo mít příslušný pozemek, na kterém se vše uskuteční. Naštěstí nám město vyšlo vstříc a na deset let nám ho pronajalo. Díky tomu jsme nakonec uspěli a peníze získali,“ nastínil Michael Mencl, člen spolku a vedoucí celého projektu nazvaného Sejdeme se u vody.
Poté spolek uspořádal veřejnou debatu, kde zazněly návrhy lidí. „Byla tam i zahradní architektka, která na základě toho vypracovala dva návrhy. Ty lidé prodiskutovali na druhém projednávání a z něj vzešla finální podoba. Prioritou bylo zachování rekreačního prostoru, který bude sloužit lidem,“ shrnul Mencl.
Ten je sice jedním z místních, byl dokonce řadu let předsedou komise městské části, přesto podle svých slov čelil on i celá myšlenka hlavně zpočátku nedůvěře. Záhy po představení plánů se k němu začaly dostávat různé fámy a spekulace o úmyslech spolku, třeba že cílem je provoz občerstvení, na němž bude vydělávat.
„Spousta místních byla dlouho přesvědčená, že je za tím nějaký náš vlastní zájem a zabralo hodně času je přesvědčit, že je opravdu jen čistě na nich, co tam vznikne. Ještě i po prvním veřejném projednání a hlasování za mnou pak přišlo pár lidí a ptali se, co tam tedy vlastně uděláme. A já jim vysvětloval, že přece to, co se právě odhlasovalo,“ vzpomíná vedoucí projektu.
Poněkud paradoxně podle něj pomohla přítomnost lidí odjinud, konkrétně zástupců nadace, kteří na celý projekt dohlíželi a zpočátku působili v roli prostředníků i nezávislé strany garantující dodržení slibů ohledně podoby prostranství u Mlýnského potoka.
Kostru popelnicového stání rozřezal odpůrce motorovou pilou
Poté následovalo několik větších i menších veřejných brigád, na které místní dobrovolníci především ze čtvrtí Řepčín a Hejčín, ale například i z Lazců, budovali jednotlivé části parku. Té největší, jejíž součástí bylo sázení a adopce stromů, se zúčastnilo na pět desítek lidí včetně celých rodin. Celkem tu lidé odpracovali přes tisíc hodin.
Ani to ale nebylo bez problémů a došlo i ke sporu. „Když jsme začali budovat ohrádku na popelnicové stání, tak její kostru další noc jeden soused v opilosti rozřezal motorovou pilou,“ popsal Mencl.
„Takže jsme pak museli začít znovu a nakonec i na jiném místě. Vyřešili jsme to ale bez policie, došlo k dohodě o posunutí toho stání a dotyčný si odpracoval jednu brigádu,“ dodal.
Výsledek dvouleté práce lidí bude slavnostně představen od patnácti hodin, součástí akce bude mimo jiné i promítání časosběrného dokumentu o celé akci vytvořeného studenty Univerzity Palackého.