Občas nás všechny chytaly deprese, říká předseda vyšetřovací komise pro OKD

Komise tvořená poslanci mnoha parlamentních stran vydala závěrečnou zprávu. Byl ten závěr jednohlasný, nebo někdo chystá, třeba jako to bývá v případě rozhodnutí Ústavního soudu, svou vlastní variantu zprávy?
Práce na zprávě byla rozdělená na tři části, každou zpracovával někdo jiný, nakonec jsme dali jednotlivé části dohromady a zhruba čtyři měsíce je procházeli větu za větou, a postupně jsme tu zprávu ořezávali. Původně totiž byla podstatně rozsáhlejší. Ale nechtěli jsme vydávat telefonní seznam, který by nikdo nečetl. Proto jsme některé méně důležité věci vypouštěli, některé doplňovali, tak jak jsme získávali nové informace, až jsme se dostali k výsledné podobě.

Je tedy ta konečná podoba jednohlasným vyjádřením všech členů komise?
Na konci jsme hlasovali a všichni přítomní byli pro. Pro hlasovalo osm poslanců, pan Zaorálek několik měsíců před koncem činnosti komise kvůli svému vládnímu angažmá na svůj post rezignoval, takže už nehlasoval.

A nějaký zástupce ČSSD v komisi zůstal?
Nezůstal. Oni si tam už nikoho nenominovali.

Ale ČSSD jako taková nevychází ze zprávy nejlépe. Nemohou být nakonec proti podobě zprávy?
Pan Zaorálek se už k tomu opakovaně vyjádřil, jeho tweety jsou známé. Má tu možnost, my se určitě střetneme ve Sněmovně, kde se bude závěrečná zpráva projednávat. Oni argumentují, že jejich kroky schválila Evropská komise, že vše schválil ÚOHS. Ale Evropská komise rozhodovala na základě informací, které nebyly pravdivé. Takže Evropská komise může svůj názor třeba ještě přehodnotit.

Na základě čeho?
Na základě toho, že jí nebyly dány pravdivé informace. Proto by mohla říct, že třeba mohlo dojít k nedovolené podpoře a abychom stanovili novou cenu.

Otázka je, jestli se do toho bude Evropské komisi chtít.
To je na Evropské komisi. My budeme vyzývat vládu, aby Komisi sdělila správné a korektní informace, a nechť ona sama zhodnotí, jestli to je dostatečně závažné, aby změnila své rozhodnutí.

A jestli ne?
Tak se s tím budeme muset smířit.

Je tedy podle vás závažné, co v té zprávě zaznělo?
Určitě. Pokud například Policie České republiky neobdrží od Úřadu vlády České republiky audionahrávky z jednání vlády a obdrží je až soud, který si je následně vyžádal a z nich je jasné, že pan Urban (někdejší ministr průmyslu, pozn. red.) lže přímo před soudem, když tvrdí, že o ceně za OKD nevyjednával, a na té nahrávce říká, že vyjednával, tak to vypovídá o tom prodeji, kdy si samotní ministři kryjí záda. V dokumentech, které jsme prošli, je vidět, jak se stát postupně zbavoval svého podílu, a je z toho zřejmé, že to nebylo úplně kontrolovaně.

Co jste si říkal, když jste závěrečnou zprávu kompletovali? Když bych to nečetl jako zprávu parlamentní komise, ale jako beletrii, vypadalo by to jako popis nějaké mafiánské knihy.
Je to skoro jako mafie. A to jsme do toho nezahrnovali některé boční dějové linky. Občas nás všechny chytaly deprese, zvláště to, co se dělo v devadesátých letech, z toho člověka jímá hrůza. A když si představí, že se takto nakládalo i s jinými strategickými podniky...

Ale v té hře hrál svou roli i stát.
Přesně tak. Na jedné straně to byla pochybení, někdy ne úmyslná, mohlo jít o nedbalostní záležitost. Nejsme schopni prokázat u členů vlády, že věděli o tom, že společnost Karbon Invest už ovládá Zdeněk Bakala, to by tam pak ta trestní odpovědnost byla v jiném režimu. Na druhou stranu v tomto státě v té době fungovala síť kontaktů, kde si lidé vyměňovali informace, vzájemně si pomáhali. Mohli jsme být obšírnější, ale v tom případě bychom vydávali telefonní seznam, který by si ve výsledku nikdo nepřečetl.

Věříte ještě po tom, co jste v rámci vyšetřování komise zjistili, ve stát jako takový?
Když jsem to celé procházel, myslím, že jsme si jako stát výrazně polepšili. To říkám, abych nebyl jen pesimistický. Protože po přečtení té zprávy samotné by mě asi trochu pronásledovaly deprese. Ale v mnohých věcech se stát zlepšil. Když třeba vezmu financování politických stran a podobně.

To jste taky šetřili?
Ano, zjišťovali jsme, zda tady nebyly nějaké dary stranám od lidí, kteří se okolo OKD pohybovali.

Proč dary stranám?
Fond národního majetku tehdy ovládala ODA, tak jsme zjišťovali, jaké tam byly finanční toky.

A co jste zjistili?
Neměli jsme přístup k bankovním výpisům ani k zahraničním účtům, takže pokud v této věci policie nevedla šetření, což třeba v případě ODA vedla, ale neumožnila nám přístup k výsledkům, tak jsme toho příliš nezjistili. Ale nějaká trestní oznámení jsme nakonec podali.

Jde o záležitosti staré i dvě desetiletí, nepůjde v podobných případech o promlčené záležitosti?
My nejsme schopni říct, co je promlčené, a co ne, to je na rozhodnutí policie.

Jak s vámi vůbec policisté, ale také další úřady spolupracovali?
Soudy byly velmi vstřícné, horší to bylo u získávání audionahrávek z vlády, kde docházelo k výměnám názorů, zda na to máme, či nemáme nárok.

S kým jste si ty názory měnili?
S Úřadem vlády. Proto taky nejsem zlý na policisty, že se k těm nahrávkám nedostali. Byl to docela velký problém.

Čím to Úřad vlády zdůvodňoval?
Že se jedná o interní materiály, které zaznamenávají vystoupení ministrů jen proto, aby se udělal zápis.

A zápisy jste k dispozici měli?
Ne. Ale pro nás byly důležitější ty nahrávky. Myšlenkové pochody ministrů. To jsou klíčové momenty, které vedou proti panu Sobotkovi a Urbanovi.

Takže ty nahrávky jste nakonec dostali...
Dostali. Ale už to bylo ve fázi, kdy jsem málem podepisoval žádost o součinnost policie, což je jedna z mála možností takové komise v případě, že někdo nespolupracuje. A policie pak dojde na danou adresu a věc zajistí.

Čili to bylo až tak natvrdo?
Potenciálně by to mohlo jít až tak natvrdo, ale nakonec jsme se s Úřadem vlády dohodli.

Co třeba BIS a další orgány?
S těmi se spolupracovalo dobře. Některé své materiály nám poskytli, ale co v nich bylo, to říct nemohu. U BIS je třeba zajímavý fakt, že jeden ze zaměstnanců, který měl v době prodeje na starosti právě OKD, následně poté, co došlo k prodeji toho podílu, nastoupil coby bezpečnostní ředitel společnosti Karbon Invest (firma vlastnící v té době OKD, pozn. red.). A přestože jej bezpečnostní služba zbavila mlčenlivosti, tak se nejdříve odvolával na služební tajemství, pak zase řekl, že nebude vypovídat z důvodu možné trestněprávní odpovědnosti. Což pro nás sice bylo zajímavé, ale další musí případně prokázat policie. Ty roky 2004 a 2005 budou pro policii i tak hodně složité už v těch kauzách, které máme.

Co byl podle vás větší problém? Ztráta majority státu, nebo prodej zbývajícího podílu?
Obojí bylo problematické. Že stát přišel o majoritu, přece ještě neznamená, že by se měl přestat starat o své zájmy. Stát seděl na zlatém vejci. A o to vejce následně přišel.

Zjišťovali jste, jaké jsou promlčecí lhůty? Jestli jste neřešili věc, kde se už stejně nedá nic dělat?
Na věci spojené s privatizací je dvacetiletá promlčecí lhůta, ale u některých věcí ta lhůta mohla být přerušena. Proto jsme se rozhodli, že to nebudeme posuzovat my, ale že to musí rozhodnout policie.

Neobáváte se, že policie, aby se takových složitých případů snadno zbavila, prostě řekne, že je to promlčeno, zapomeňte? Z toho, co se dělo v minulosti, to vypadá, jako by to stát už několikrát udělal.
Stát ne, to dělali jednotliví lidé. My ty lidi podezříváme, že svým chybným rozhodnutím nebo svou nekompetentností připravili stát o finanční prostředky. Ale to musí rozhodnout policisté. Protistrana nás obviňuje, že budeme ovlivňovat policii a justici, ale to nebudeme, pouze vše předáme a budeme čekat na výsledek.

Ale jde pořád o stejnou policii a stejnou justici, které tyto věci již opakovaně šetřily bez výsledku.
Ti lidé uvnitř policie a justice se ale mění. Nemohu nyní říct, jak to dopadne.

Byly na vás v průběhu vyšetřování vyvíjeny nějaké tlaky?
Na mě ne, za kolegy mluvit nemohu, ale o ničem takovém nevím. Ale už sleduji, jak se na různých stránkách objevují naše životopisy a podobně. Nějaký střet tady určitě bude.

Co jste čekali, že by vám řekl pan Bakala, kterého jste k jednání komise také předvolali?
Mohl by využít svého práva nevypovídat, protože by mu třeba hrozil nějaký postih, ale nemůže říkat, že jsme mu nedali šanci se vyjádřit.

Zvažovali jste dlouho, která jména ve zprávě zveřejníte, a která ne?
Zvažovali. Ve hře bylo i to, že bychom podali oznámení na neznámého pachatele, ale z těch podání by i tak bylo zřejmé, o jaké skutky se jedná, o jaké konkrétní lidi, takže jsme nakonec zvolili tuto cestu.

Zdeňka Bakalu jste chtěli nechat předvést policií, což se nakonec nezdařilo, protože je v zahraničí. Jak dlouho ještě tento příkaz trvá?
Do 12. října, kdy oficiálně končí činnost vyšetřovací komise. V tu chvíli by to mělo končit.

Zprávu ještě budete muset obhájit před Poslaneckou sněmovnou. Už víte zda uspějete?
Mediální bitva, která má přesvědčit některé poslance, aby hlasovali proti zprávě, už začala. Už tušíme, že ČSSD bude zřejmě hlasovat proti, zvláště proto, co se dělo kolem roku 2004 (prodej menšinového podílu státu vládou vedenou ČSSD, pozn. red.). ČSSD samozřejmě nahlíží na ten rok 2004 úplně jiným pohledem než my, má na to právo.

V části kauzy bytů OKD se ozývají hlasy, že se už nic změnit nedá, že nejde jen o možné promlčení, ale i o vydržení věci, čili by měly byty zůstat současnému majiteli.
Může to tak být. My jsme došli k názoru, že by tady důvody k navrácení mohly být, jiní říkají, že nejsou. To bude muset ve výsledku rozhodovat soud. Stejně jako ve všem, co jsme napsali, případně jaké žaloby jsme podali.

A nebudou to nakonec vyhozené peníze, co se prosoudí, protože na kom si dnes ještě něco vzít?
To už je věc, kterou si musí vyřešit stát. My jsme vypracovali zprávu, kterou jsme předali, dál se uvidí.