V kapele působí od jejího zrodu, tedy pětadvacet let. O historii i současnosti skupiny má co říct stejně jako další „držák“ tohoto bandu Roman Horníček či frontman kapely Marcel Blaha.
Za 25 let se v Grogu protočilo dvacet jmen. Je to na rockovou kapelu hodně, nebo málo?
Martin: Znám kapely, které vznikly před mnoha lety a dodnes hrají ve stejném obsazení. A pak jsou takové, kde to střídají pořád. Paradoxně ale od nás muzikanti odcházeli ve chvíli, kdy se začalo dařit. Byly možnosti hraní, rozjíždělo se to, ale zároveň se od všech očekávalo, že víc obětují. Ale někteří nechtěli moc cvičit, spíš jen hrát, chlastat a brát prachy.
Hudba vás neživí, jste všichni pracující chlapi. Jak důležitá je pro vás tedy výše honoráře za koncert?
Martin: My si to hraní dotujeme jako koníček. Honoráře obvykle spíš pokryjí naše náklady na cestu. Občas, když je někde nějaká zajímavá akce, tak tam jedem i jen za cesťák a za párek, udělat si alespoň reklamu. Ale musí nám to dávat smysl.
Roman: Záleží i na detailech. U některých členů naší kapely platí na mediálních akcích stoprocentní účast ve chvíli, kdy je moderátorka žena. Když je moderátorem muž, tak zhruba 80 procent.
Přesto – na jakých akcích jsou podle vás ty „nejlepší kšefty“?
Martin: Na svatbách, ale ty neděláme. (smích) Taky jsme jednou hráli na plese s tím, že bude rockový. Vítání návštěvníků pořadatelem na Pekařském bále a pohled na všechny s průměrným věkem něco kolem věku našich rodičů, ve večerních róbách a s kravatami nás vyvedlo z omylu, že to bude o rockové akci v džínách. My zase brzy po začátku hraní vyvedli návštěvníky z omylu o valčících a polkách. Byla to ale povedená akce.
Po odchodu dlouholetého zpěváka jste museli předloni hledat nového frontmana. Jak jste vybrali zrovna Marcela, který je až ze Zlínska?
Roman: Pořádali jsme konkurz, lidí přišlo hodně, ale byl jsem překvapen, kdo vše se nazývá zpěvákem. Marcel nás vysvobodil a rychle mezi nás zapadl.
Je složité takto naskočit a učit se kompletní repertoár?
Marcel: Naučil jsem se poslední dvě CD, k tomu ještě asi tři písničky z dřívějška, takže celkem nějakých 20 věcí.
Nejste profesionálové, přesto se vám občas podaří proniknout na velká festivalová pódia, jako třeba Masters of Rock, Votvírák. Loni jste natočili i klip. Splnili jste si tím své sny?
Martin: Asi jsem si nikdy nemyslel, že pojedeme turné po Americe. Spíš jsem chtěl dělat vlastní věci a natočit je na CD. No a to se povedlo.
Roman: Já měl i větší ambice, to přiznávám. Už od chvíle, kdy jsem se v roce 1988 v Maďarsku na Metallice setkal se svým velkým vzorem Larsem Ullrichem. Chtěl jsem jít daleko, ale osud mi moc nepřál, měl jsem nějaké úrazy. Ale na druhou stranu jsme chlapi, kteří se nikdy nesrovnali s nějakým klidovým režimem. Snažíme se z toho ještě vytřískat, co se dá. Ty přesuny na fesťáky a všecko kolem, je občas únavné, ale další den si řekneš: Ty vole, stálo to za to.“
Letos uplyne 25 let od zrodu skupiny Grog, jak to oslavíte?
Marcel: Narozeninový koncert proběhne v rámci Bohumínských pivních slavností. Všechny fanoušky 17. srpna zveme do areálu Hobbyparku.