Nejen oslavy provázely vytvoření samostatného Československa před sto lety. V roce 1918 bylo i hodně těch, kteří se vznikem nového státního útvaru spokojení nebyli. A pak existovali lidé, kteří rozpad Rakouska-Uherska sice přivítali, ale nové úřady se jim nedobře odvděčily.
Mezi ně patřil Viktor Bauer, který v Hrušovanech u Brna vytvořil nejmodernější cukrovar na Moravě a vlastnil i kunínské a spálovské panství na Novojičínsku.
Konec 1. světové války trávil Bauer s rodinou právě na zámečku ve Spálově. A na zlomové okamžiky později vzpomínal ve své knize Co jsem prožil u nás od převratu. „Nadešel den 3. listopadu 1918. Teprve tohoto dne pronikla sem zpráva, že dne 28. října došlo v Praze k převratu. Brzy na to byla celá obec shromážděná na ulici a jakýsi řečník oznamoval, co se stalo. Radujte se, máte vlastní stát, jejž vám vymohl ‚tatíček‘ Masaryk a náš doktor Beneš. Ještě dnes zní mi v uších tato slova, která otevřeným oknem pronikala do mého domu,“ líčil.
Viktor Bauer
|
Šlechtic rovněž přiznal, že ho vznik Československa potěšil. „Změna konečně přinesla konec nesnesitelným starorakouským poměrům, bezhlavému hospodářství a věčnému zmítání, jež i bez války by muselo jednou vésti k pádu.“
Ženy mají lepší předtuchu
Naopak Bauerova manželka Margaretha začala plakat a musel ji uklidňovat. „Opakovala, že to je naše zkáza, my jsme jakožto Němci v této zemi poraženými a oni nám to dají pocítiti. Ženy mají v takových věcech zvláštní předtuchu. Tušila předem, jaké nás čekají boje a svízele,“ popisoval ve své knize.
Ačkoliv žena byla po otci ruského původu a po matce Češka, přičemž i Bauer měl český původ a češtinu bravurně ovládal, pro veřejnost i úřady představoval rod pozůstatek rakouské monarchie. „To jsem přehlédl ve svém optimismu,“ povzdychl si Bauer.
Záhy po vzniku republiky totiž rodině začaly problémy. Týkalo se to například hrušovanského cukrovaru, který v roce 1915 vyhořel, ale pod vedením Bauera se z něj stal špičkový moderní podnik.
Nakonec se unavený Bauer stáhl do ústraní
„Cukrovar považoval za své životní dílo. Jenže po vzniku republiky byl brzy odstřižen od zásob cukrové řepy, pak se zase snažili o jeho vytěsnění z vedení společnosti. A ve dvacátých letech ho vládou nařízené pozemkové reformy připravily o mnoho pozemků,“ popsal jen některé z tehdejších problémů šlechtice kastelán zámku v Kuníně Jaroslav Zezulčík.
Zákaz používání šlechtických titulů už byl vedle majetkových trablů pro tento rod jen drobností.
Bauer bojoval, dokonce se i soudil. Mnohdy marně.
Zámky však rodině zůstaly – Spálov měl v držení Bauerův mladší bratr Mořic Chlumecký-Bauer, Viktor se svou rodinou pobýval v Kuníně. „O Bauerově češství svědčí například i to, že ačkoliv v prvorepublikovém Kuníně žili v drtivé většině lidé německé národnosti, služebnictvo na zámku bylo výhradně české,“ přiblížil Zezulčík.
Unavený z neustálých tahanic s československými úřady se nakonec Bauer stáhl do ústraní.
Jak Zezulčík uvedl, napsal Bauer řadu knih a už ve 30. letech se věnoval možnosti sjednocené Evropy.
Nacisté pálili jeho knihu o střední Evropě
„Jeho myšlenky vyšly v publikaci Střední Evropa. Nacisté knihu zakázali a pálili,“ zmínil kunínský kastelán. Protinacistické zaměření rodiny dokazuje i počínání Bauerova bratra Mořice, který na začátku 2. světové války odešel s celou rodinou do Velké Británie, kde se syny vstoupil do služeb spojeneckých armád.
Viktor Bauer, na něhož se po 2. světové válce i v regionu takřka zapomnělo, byl mužem mnoha zájmů a velmi úspěšným podnikatelem. Hodně a rád cestoval, ostatně ovládal mnoho světových jazyků. Už během studií se vydal na Blízký východ a do severní Afriky, v letech 1903 až 1905 cestoval kolem světa a také v pozdějších letech opakovaně navštívil například Čínu, USA nebo Kubu.
Brněnské pozemky musel prodat pod cenou
V roce 1910 složil řidičské zkoušky, o rok později se stal jedním z prvních pilotů Rakouska-Uherska. Bauer se přátelil s architektem Adolfem Loosem, který pro něj kromě části hrušovanského cukrovaru a vily navrhl i interiér reprezentativního sálu v Bauerově zámečku v Brně. Ten je nyní součástí areálu výstaviště v Pisárkách.
Ostatně výstaviště mohlo vzniknout i díky tomu, že Bauer musel pozemky nedobrovolně a pod cenou odprodat.
Tohoto muže portrétovali i známí malíři Egon Schiele a Oskar Kokoschka. Bauer zemřel v Kuníně ve věku 63 let na začátku srpna 1939.
Rodina, už bez Viktora, prožívala složité časy i za 2. světové války. A definitivní konec působení Bauerů v Československu znamenal poválečný nástup komunistů. Margaretha, Bauerova žena, ještě žádala prezidenta Gottwalda o umožnění k přístupu k rodovému majetku v Brně. Marně. Mnoho cenností pak viděla v brněnských starožitnictvích (podrobněji zde).