„Dříve otec rád vyprávěl zážitky z války, ale popisoval spíše ty hezké chvíle. O mrtvých mluvit nechtěl, aby za nimi brzo nešel. V posledních pěti letech, po smrti mámy, se však uzavřel do sebe. Jen loni na pietní akci řekl víc než obvyklých pět slov,“ líčí jedna ze dvou dcer Kalety Renata Sztulová.
Když v roce 1976 maturovala, dostala od něj neobvyklý dárek. Výlet do Francie. „Byl to tátův sen, podívat se znova na místa, kde bojoval. Vyběhal příslib a vyrazili jsme po stopách dávných válečných střetů u Dunkerku. Navštěvoval i hroby mrtvých kamarádů. Člověk, který zažil válku, ji už ze svého bytí nikdy nevymaže. Otec nebyl výjimkou,“ uvádí Sztulová.
Bývalý radiotelegrafista a tankový střelec nejdříve nastoupil nedobrovolně do německé armády. Z Francie po vylodění spojenců však dokázal utéct do Anglie a poté bojoval proti Němcům u Dunkerku.
Kaleta získal řadu vyznamenání a má zásluhu na přípravě zákonů oceňujících válečné veterány. Organizoval pro školy zájezdy po stopách války.
Podílel se i na založení Památníku legionářů na hoře Polední v Bystřici na Frýdecko-Místecku, který se stal významným pietním místem.
V Moravskoslezském kraji žije celkem už jen 48 válečných veteránů. Nejstaršímu je 97 let.