Kraj, který je v tomto ohledu celorepublikově v podprůměru, zvýšil tlak na muzea, aby se registr plnil rychleji.
Pro to, aby zachoval a chránil kulturní dědictví, zavedl stát národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Zápisu do tohoto registru předchází krajské seznamy. Teprve z nich může vzejít nominace do celostátní databáze. Se seznamem tradiční lidové kultury se úzce pojí také titul Mistr tradiční rukodělné výroby.
Nejaktivnější v podchycení svých lidových obyčejů a umělců jsou Jihomoravský a Liberecký kraj. Zatímco v těchto oblastech zaregistrovali už okolo pěti nemateriálních statků a patnácti mistrů, v Moravskoslezském kraji jsou to pouze dva výše uvedené statky a tři mistři. Za výšivky krojů titul získala Blažena Slováčková z Českého Těšína, pak k ní přibyl řezbář z Mostů u Jablunkova Pavel Kufa a Richard Mlýnek z Opavy za sanaci historických střech. Další je možné nominovat do konce září.
Hledejte lidové obyčeje, umělce, tradiční řemesla
„Etnologové budou v terénu pátrat po dalších zajímavých tradičních zvycích a umělcích. Na mnoha místech se zachovává spousta lidových obyčejů nebo tam žijí lidé, kteří jsou mistry v tradičních řemeslech, o kterých se třeba ví jen lokálně. Aby jmen na seznamu přibývalo, sešli jsme se nyní se zástupci muzeí. Doporučili jsme jim, aby více pracovali v terénu, jejich pracovníci vyráželi na taková místa, kde se podobné akce konají, a za lidovými umělci,“ podotkla Dominika Martincová z krajského odboru kultury.
Podle mluvčí ministerstva kultury Simony Cigánkové je úkolem odborných regionálních pracovišť v jednotlivých krajích pečovat o tradiční lidovou kulturu. Pokud se zápis z krajského seznamu dostane do národního registru, může být nominován i do seznamu Unesco.
Moravskoslezský kraj i stát zvyky a umělce podpoří
Řadě tradic, zvyků a řemesel hrozí zánik. Bude-li se o nich více vědět, bude větší šance na jejich udržení a záchranu.
„Z těchto důvodů je dobré na krajských seznamech být. Pokud se tradice nebo mistr tradiční rukodělné výroby na nich objeví, může je kraj podpořit dotacemi. Nositelé statků a organizátoři akcí, kteří se z krajského seznamu dostanou až na národní seznam, získají přístup do našeho každoročního dotačního řízení na podporu tradiční lidové kultury. Vydáváme také tematické publikace a živě prezentujeme tyto statky na Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice nebo na jiných národních i mezinárodních příležitostech,“ vysvětlila Cigánková.
Neodrazuje od zájmu o tento unikátní seznam jeho složitý úřednický název? „Názvem jsme jak s krajskými, tak s národním seznamem navázali na analogický název Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva, který vede Unesco. Ministerstvo kultury však neurčovalo krajům, jakým způsobem mají uchopit své krajské soupisy a jak je mají nazvat,“ uvedla mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Odbor kultury Moravskoslezského kraje však o změně názvu neuvažuje. „I když si uvědomujeme, že je komplikovaný,“ doplnila Martincová.
Dvaadvacet českých nemateriálních statků
Na národním seznamu, který schvaluje ministr kultury, je zapsáno dvacet dva nemateriálních statků. Například slovácký verbuňk, valašský odzemek, východočeské loutkářství či vodění Jidáše. Nemateriálních statků má zapsaných nejvíce Pardubický kraj, mistrů rukodělné výroby kraj Liberecký.
Ověnžok, který schválili na seznam moravskoslezští radní loni, je starý točivý párový tanec horalů ze slezsko-polsko-slovenského pomezí. Prosadilo ho Muzeum Těšínska. Má přezdívku telecí, údajně odvozenou od goralských krpců z hovězí kůže, které se na tanec užívaly a musely hodně vydržet. Hudební doprovod obstarává gajdoš, tedy dudák, kterého doprovází jeden nebo dva houslisté.
Jízda kolem osení v Lukavci u Fulneku se váže k období Velikonoc. Průvod jezdců na koních začíná v jednu hodinu po poledni u kostela a objíždí hranice obce i jednotlivá stavení. Jezdce doprovázejí muzikanti.
Důležitou roli hraje takzvaný krojcfotr - otec kříže jedoucí v čele průvodu. V rukou nese malý kovový kříž, který lidé uctívají políbením. „Tradice velikonoční jízdy v Lukavci u Fulneku přecházela a přechází i dnes v mnoha případech z otce na syna, díky čemuž jsou ve skupině jezdců znát mezigenerační vazby,“ doplnila Kateřina Schweidler z odboru kultury a památkové péče krajského úřadu.