„Stejně jako se mění klima, mění se i příroda. Bohužel invazivní druhy se rychle množí a šíří a domácí druhy boj s nimi prohrávají. Když k tomu připočteme zhoršující se životní prostředí, nejsou to pozitivní zjištění. Ale najdou se ojedinělé případy, které se domácí druhy vyhynutí ubrání tím, že se přizpůsobí,“ uvedl přírodovědec Daniel Křenek z Českého Těšína.
V ostravské zoo často zvoní telefon, kdy pracovníky někdo prosí, jestli nechtějí želvu. „Jsou to hlavně želvy nádherné. Musíme je odmítat. Lidé si koupí malinké želvičky, ale už jim nikdo neřekne, jak budou velké, že budou muset mít denně čistou vodu v akváriu a je jim třeba kupovat maso. Pak končí v potocích a rybnících, kde decimují původní živočichy,“ sdělila mluvčí zoo Šárka Nováková.
Želvy versus potápky
Želva nádherná je původem z Ameriky, kde žije v mokřadech a loví ji tam jiné želvy. „Tady nemá přirozené nepřátele. A tak třeba na Olešné decimuje snůšky ptáků. Potápky hnízdí na takových rostlinných plovoucích ostrůvcích, aby uchránily vajíčka před kunami. Želva nádherná k nim připlave, vyžene potápky a na ostrůvcích se pak sluní,“ podotkla Nováková.
Odborníci přiznávají, že norka evropského likviduje mohutnější norek americký a že se v Česku ve velkém střílejí psíci mývalovití. Před třiceti lety jich zde přebývalo maximálně pár desítek. „Psíky loví maximálně orel skalní. A šelmy, které jsou však vzácné,“ řekl odborný spolupracovník zoo Otakar Závalský.
Mezi další vetřelce patří kachny mandarínské a nilské, u kterých lidé ani nepoznají, že do české přírody nepatří. „V Německu a Anglii se snažili zapojit do přírody papoušky a daří se jim to. Hnízdí volně, zvykli si na tuhé zimy, ale já na tom nic pozitivního nevidím. Tvoří kolonie a připraví o zdroj potravy naše ptactvo,“ poznamenal Závalský.
Řada domácích druhů se zároveň přizpůsobuje novým, „nepřírodním“ podmínkám. „Vydry loví ve špinavé vodě. Sovy, jež mají velmi citlivý sluch, si zvykly na kravál, třeba výr hnízdí v lomech kousek od drtiče kameniva. Především na letištích, kde hřmí tryskové motory, se vyskytuje spousta druhů ptáků a taky sysel. Tráva se tam chemicky neošetřuje a je pro tohoto hlodavce nízko střižená, takže vidí do dálky,“ vysvětlil Závalský.
Ptáci se stěhují k domům
Daniel Křenek upozornil i na ptáky, kteří se stěhují blíže k lidem. „Rorýs obecný kdysi hnízdil ve skalách nebo v dutinách starých stromů a dnes v lidských stavbách. Podobné je to s jiřičkou, vlaštovkou, vrabcem domácím nebo poštolkou. Ukázkovým příkladem je potomek holuba skalního - holub domácí, jež se původně vyskytoval ve středomoří. Nově se k nám blíž začíná stěhovat holub hřivnáč, dříve také lesní druh,“ řekl Křenek.
Z rostlinných přistěhovalců je podle odborníků nejhorší křídlatka. „Dusí ostatní druhy. Musí se mýtit za obrovských nákladů. Nevím o žádné oblasti, pro kterou by tato rostlina mohla být přínosem. Snad jedině jako energetická plodina, ovšem s mizerným výnosem. Nevyhledává ji ani hmyz,“ konstatoval Závalský.
Problémy mají také stromy. „Původní jasany likviduje nepůvodní houba chalara a k ní se přidávají brouci zvaní lýkohubi. Lípy hynou vlivem jmelí, jilmy trpí houbou grafiózou a mluví se o nich jako o vzácné dřevině,“ dodal Křenek.
Podle Závalského jsou nešťastné i kroky mnohých pěstitelů a šlechtitelů. „Stále posloucháme, že ubývá hmyzu, včel, čmeláků. Zmíním jen drobný příklad - některé druhy lip jsou vyšlechtěny tak, že jejich květy neobsahují žádný nektar. Rychleji rostou a jsou odolnější než ty domácí. Jenže čmeláci to nevědí. Nalétávají na ně a pro sběr tím pádem spotřebují více energie, než jim nektar dá. Stačí se podívat pod lípu. Zem bývá hustě posetá mrtvými čmeláky,“ podotkl Závalský.