Je možné nějak poznat firmu, která směřuje do insolvence?
Když tam míří, tak je pro ni většinou pozdě. To by měli majitelé poznat už o něco dříve a udělat potřebné kroky.
Co dělají majitelé firem nejčastěji špatně?
Většinou se jedná o majitele, kteří firmy sami stvořili, jsou jako jejich „děti“. A když někdo říká něco špatného o vašich dětech, tak to nechcete slyšet. A i když už to uslyší, tak se chlácholí, že to zvládnou. Ale nezvládnou, většina nemá šanci. A taky se stydí a říkají si, co by na to řekli lidi. Pak už často bývá pozdě.
A co by tedy měli udělat?
V první fázi se ta krize dá zvládnout nějakými opatřeními, ve druhé reorganizací a ve třetí konkurzem. Jde jen o to problém identifikovat včas, ale lidé v takových případech raději vidí holuby na střeše. Ti však nejsou.
V kraji běží největší insolvenční řízení v rámci republiky – OKD a Vítkovice Power Engineering. Dělají je však insolvenční správci z Čech, místní na to nemají?
Je tady dost zvláštních insolvenčních správců, ale v takto složitých případech se přidělují insolvenční správci podle pořadníku v rámci republiky, byť v případě Vítkovic to bylo poněkud složitější.
Vítkovice si vás coby insolvenčního správce vybraly samy. To vedlo k dohadům, jestli nejste domluveni.
Pana Světlíka jsem poprvé viděla v den, kdy jsem dostala nabídku insolvenci dělat, což bylo tři dny před podáním insolvenčního návrhu. Dříve jsme se vůbec neznali.
Co jste si řekli?
Já mu řekla, že tu insolvenci budu dělat jen v případě, že mi do toho nebude nikdo mluvit. On souhlasil.
O čem vlastně práce insolvenčního správce je?
Insolvenční zákon nastavuje mantinely, v nichž se firma může při svém pokusu o záchranu pohybovat, a insolvenční správce na to dohlíží, což v případě reorganizace Envi nebylo nic jednoduchého. Každý krok byl totiž částí věřitelů napadán a v některých případech šlo o záležitosti, které se tady ještě nikdy neřešily.
To znamená co?
V určitých okamžicích jsme byli ve velké právní nejistotě. Bylo obtížné vyhodnotit, zda je daný krok správný.
V čem byla insolvence vítkovické firmy tak výjimečná? Vždyť reorganizací tady bylo hodně.
Šlo o to, že to byla reorganizace v rámci koncernu. Ta je složitější.
Co jste dělala jiného, než by dělaly samy Vítkovice nebo jejich manažeři?
Na ně bylo tolik útoků, že nikdo nevěděl, jestli má dělat A, nebo B. Já jsem určovala ty mantinely, ve kterých se může společnost v době reorganizace pohybovat.
Vadilo vám, že jste se nedostala ke správcovství dalších vítkovických firem, byť by to tak podle zákona mohlo dopadnout?
To se tak nedá říct, ale rozhodně by to byla výzva. V rámci koncernu nemůžete dělat insolvenčního správce s klapkami na očích. Stále musíte sledovat, jaký dopad mají vaše kroky na ostatní firmy v koncernu, myslet několik kroků dopředu.
Dopadlo by insolvenční řízení vítkovických firem jinak, kdybyste tam byla vy?
To neumím říct, na to nemám dostatek informací. Některé kroky mne ale překvapily.
Jaký je rozdíl mezi insolvenčním správcem a krizovým manažerem?
Je to velmi podobná role, alespoň v mém pojetí, jen správce musí do případu vtahovat i insolvenční konsekvence. Ty krizový manažer řešit většinou nemusí.
Navíc krizoví manažeři nastupují do firem dříve, když se jim to nepovede, tak před vámi.
Ano, ale už v době, kdy oni nastupují, by měli s některými souvislostmi s insolvenčním řízením počítat.
Vás by ta role krizového manažera nelákala?
Já si ji už u jednoho konkurzu vyzkoušela. V jeho rámci jsem musela v jedné chvíli převzít dispoziční oprávnění, propustit jednatele, ředitele a hlavní účetní. To byl velký problém. Než jsem nalezla náhradu, musela jsem si projít také tímto. To byla velká zkušenost.
Měla jste za to, že jste dělala krizového manažera, i více peněz.
Tak to není. Insolvenční správce pracuje za odměnu, která je ale stále stejná, podle obratu. Ať se angažuje jen v rámci zákona, nebo dělá něco navíc. To je za stejné peníze.
Tak proč se starat?
Já to tak v sobě mám, to si musí každý rozhodnout sám. Mohla jsem firmy poslat během měsíce do konkurzu a všechno zavřít. Mě ale baví je zachraňovat, skládat firmy zase dohromady.