Kamera? Jede. Potichu, prosím. Po zasněžené cestě přijíždí auto k zámku. Z něj vystupují tři postavy - muž a dvě ženy. Sami ale zdaleka nejsou. Od brány na ně hledí desítky párů očí, míří na ně kamery i objektivy fotoaparátů.
Lemberk je jedním z pěti zámků, který si filmaři k natáčení scén vybrali. A i když pro herce to v nedělním mrazivém počasí nebylo příliš komfortní, pro filmařský tým byl zasněžený zámek splněným snem.
„Ještě se ujišťovali, zda tu bude opravdu sníh. Jsem ráda, že to vyšlo,“ prozradila Pavlína Sacherová z liberecké filmové kanceláře.
Čermák: Komedie ve filmu je složitá
Příběh filmu začíná na sklonku roku 1996, kdy rodilý Newyorčan Frank, kterého hraje Hynek Čermák, získá díky svým šlechtickým předkům v restituci zpět dávné rodové sídlo - zámek Kostka. Potomek emigrantů z hraběcího rodu se tak po více než čtyřiceti letech chystá s dcerou Marií a temperamentní ženou Vivien v podání Tatiany Vilhelmové na velký návrat do Čech.
Jenže po příjezdu rodina zjistí, že zámek se nachází ve stavu pozvolného rozkladu, navíc stranou veškerého společenského dění. Jedinými stálými obyvateli Kostky jsou kastelán Josef, bodrá hospodyně paní Tichá a hypochondrický údržbář a zahradník pan Krása.
„Hrabě Kostka prožívá dvojlomné pocity, což je rozčarování a nadšení. Na tom je ostatně jak ten román, tak i film založený, že jde o lidské nárazy na realitu. Je rozčarovaný stejně jako každý obyčejný člověk, který třeba žádá na úřadě o stavební povolení, je zmatený a nejraději by se oběsil. Nejvíce řeší, že dal slovo, že to dokáže a moc se mu to nedaří,“ shrnul svou postavu Čermák.
Komedie patří k jeho nejmilejším žánrům, ale také k nejtěžším. „Nejraději ji hraju na divadle, ve filmu je to celkem složitá věc. Ale pan režisér Vejdělek to docela umí,“ dodal herec.
Vzniklo 21 scénářů
Ani pro Jiřího Vejdělka ale nebyla cesta k natáčení Poslední aristokratky nejpřímější.
„Bylo to malinko složitější. Zaznamenal jsem tu knihu, přečetl si ji a přišla mi vtipná. Takže jsem se před lety začal shánět po autorských právech na zfilmování. Ta už ale byla pryč a já to vypustil z hlavy. Ale po letech mi zavolali producenti, jestli bych si nechtěl natočit Poslední aristokratku a napsat případně scénář. Tak jsem si pomyslel, že když ta látka si o mě vlastně takhle říká, proč ne. Četl jsem ji pak ještě mnohokrát, mám pečlivé výtisky, ale samozřejmě pro film jsem ji hodně adaptoval, upravoval jsem postavy, a nemohl využít všech situací,“ přiblížil režisér.
Ostatně převést knižní podobu do té filmové byl podle něj jeden z velkých oříšků.
„Něco jsem musel vynechat, něco jsem si rád přidal. Vzniklo několik verzí scénáře, tentokrát jich bylo jednadvacet, což je můj osobní rekord,“ prozradil.
Snímek si svou premiéru odbude koncem října letošního roku.