Jiří Zapletal obléká uniformu strážníka už 25 let. Je nejdéle sloužícím městským policistou v České Lípě, ke sboru se přidal krátce po jeho založení v roce 1992. Teď obdržel čestnou medaili za věrnost. „Když někde zakořením, zůstanu, i když ostatní odejdou,“ přiznává čtyřiapadesátiletý strážník.
Zatímco sborem za čtvrtstoletí prošly desítky lidí, on zůstal této profesi věrný. Jako „poslední Mohykán“ dnes pamatuje éru, kdy strážníci psali na psacích strojích, jezdili žigulíkem a nakupovali oblečení u vietnamských trhovců.
„Žigulík ani nebyl označený. Když se rozjel z kopce, kolíbal se jako kachna. Teprve časem přišly favority a pak felicie,“ vzpomíná na devadesátá léta Zapletal.
„Neexistoval centrální dodavatel oblečení, takže to se shánělo kde se dalo. U Vietnamců se kupovaly kapsáčové kalhoty. Samozřejmě každý strážník pak vypadal jinak, neboť nebyla vyhláška stanovující jednotné prvky výstroje - někdo tedy chodil v černém, někdo v modrém, každá čepice byla jiná,“ usmívá se při vzpomínce na začátky sboru.
Zpočátku strážníci nosili kolty jako šerifové
Rovněž přezdívka „černí šerifové“, jak kdysi lidé strážníky titulovali, měla v České Lípě své opodstatnění. V začátcích totiž používali kolty, jako skuteční američtí šerifové.
„Jeden ze strážníků byl nadšený zálesák, který miloval bubínkové revolvery. Takže se jich několik koupilo. Další strážníci nosili čezety. Dnes mají všichni Walthery PPQ,“ dosvědčuje Jiří Zapletal.
Kuriózní je rovněž samotné založení Městské policie v České Lípě v roce 1992. U jejího zrodu totiž stáli trenéři bojových sportů Zdeněk Antoš a Pavel Znamenáček. První jmenovaný se posléze stal prvním velitelem, druhý pak strážníkem.
Znamenáček ale brzy odešel a dnes je úspěšný karatista a trenér tohoto sportu. „Oni nás zlanařili, abychom tu vytvořili sbor městských policistů. My na to kývli, přitom nikdo nevěděl, jak to bude vypadat a co se po nás vlastně chce. Byla to pionýrská doba,“ připouští Zapletal.
Štěstí jsem měl na jedovaté hady, říká policista
Sám dnes slouží na operačním středisku, čili přijímá telefonáty lidí volajících městskou policii. Občas si ale vyjde i do terénu a je okrskářem na Svárově. Za dobu služby nejraději vzpomíná na odchyty divokých či nebezpečných zvířat.
Obzvlášť velké štěstí měl na jedovaté hady. „Na Ladech jsem chytal tropickou krajtu. Byla tam sešlost lidí a ti čekali, co s hadem udělám. Když jsem ji lapil, sborově mi zatleskali. Loni jsem na Slovance chytal korálovku, několik užovek a dvakrát dokonce zmiji. To bylo ve staré usedlosti v Dubici. Stařeček, co tam bydlel, se ze strachu z hada zabarikádoval a třásl se strachy, dokud jsme hada nechytili,“ popisuje Zapletal. Nevyhnuly se mu ani doslova humorné situace, jako když jej zavolali do bytu, odkud se ozývaly zmučené ženské skřeky. „Sousedé si mysleli, že ji tam někdo vraždí. Když nám majitelka otevřela jen v župánku, došlo nám, že všechno je jinak,“ směje se strážník.
Řada jeho kolegů sbor opustila a přidala se buď ke státní policii, armádě nebo vězeňské službě. Ředitel Městské policie Česká Lípa Vladimír Jeník tvrdí, že to bylo jen kvůli výsluhám.
„Věděli, že když si odslouží 20 let u policie, dostanou doživotní výsluhy. Jiří je u nás 25 let a bude mít jednou nárok jenom na důchod, jako každý jiný. O to víc si vážím, že u nás zůstal,“ komentuje Jeník.
Strážníkům přibyly povinnosti
Strážníkům přitom za těch 25 let přibylo povinností a jejich práce je náročnější. „Výrazně se změnila i legislativa, která upravuje kompetence a povinnosti městské policie. Oprávnění, která máme, jsou jiné, takže změny nám přinesly více úkolů,“ shrnuje Antonín Doležal, zástupce ředitele městské policie.
„Mezi nové úkoly, které musíme plnit, je například dohled nad dodržováním tabákového zákona a kontrola taxislužeb,“ zdůrazňuje.
Pokud někteří strážníci neměli maturitu, museli si ji před několika lety dodělat. Jinak museli skončit. „Čtyři od nás odešli. Dva studium nedokončili, jeden ho ani nezačal a další měl zdravotní problémy,“ dosvědčuje Zapletal.
Navzdory pochybnostem o potřebnosti takového opatření se nutnost maturity ukázala jako nezbytnou. „Každých pět let musíme skládat prolongační zkoušky. Jsou těžké, musíme vstřebat veškeré novelizace zákonů, být v obraze. Člověk bez maturity nemá šanci,“ přikyvuje strážník.
Botiček už dáváme minimálně, zní z České Lípy
Strážníci si prošli i několika krizemi. Na přelomu tisíciletí sílily ve společnosti hlasy pro zrušení městské policie, kolem roku 2013 zase eskalovaly problémy s botičkami. Těch podle mínění mnoha Českolipanů nasazovali strážníci přespříliš. Ve městě vznikla stínová městská policie.
Nejhlasitější kritik strážníků se dokonce dostal do osobního sporu s jedním z nich, kvůli nadávce a vztyčenému prostředníku se oba dokonce střetli před soudem. Kauza, která hýbala celým městem, vyvrcholila odvoláním tehdejšího ředitele i odchodem několika zasloužilých strážníků do civilu.
„To byla zlá doba. Spor dvou lidí téměř rozložil celý náš sbor. Já si kvůli tomu tenkrát dokonce zrušil facebook, kolik se tam na nás valilo špíny,“ vzpomíná Zapletal.
Kauza ale přinesla i něco dobrého. Strážníci přestali nadužívat botičky i odtahy vozidel. „Teď už máme přístup jiný, odtahy se až na naprosté výjimky nepoužívají, botiček je minimálně. Díky tomu, že už máme přístup do centrálních databází vlastníků vozidel, dokážeme třeba majitele auta, které je překážkou, zjistit a vyzvat k přeparkování, aniž bychom mu auto odtáhli,“ zdůrazňuje.
A změna je patrná také na mnohem otevřenější komunikaci s veřejností. Městská policie pravidelně informuje o své činnosti na webu www.mpcl.cz a také na facebooku.
„Vývoj se promítá i do počtu strážníků. Ještě před patnácti lety jich byla polovina z dnešních dvaatřiceti. Po roce 2000 začaly k městské policii nastupovat i ženy, dnes jich slouží sedm,“ vzpomněl Antonín Doležal.