V sedmdesátých letech ji ukradl zloděj z městského hřbitova při Budyšínské ulici v Liberci. Posléze ji u něj našli příslušníci Veřejné bezpečnosti, ale už ji nebylo možné vrátit na původní místo: hřbitov byl mezitím zrušen.
Mozaika se tak s přípisem, že pochází ze hřbitova, dostala do libereckého muzea.
„Jakkoliv by bylo chybou zloděje za krádež chválit, je pravděpodobné, že ironií osudu ji možná zachránil. Při pozdější likvidaci hřbitova by patrně byla zničena,“ soudí ředitel Severočeského muzea jiří Křížek. „Na druhou stranu je ale také možné, že tvořila součást rozsáhlejšího celku, z něhož byla krádeží vytržena.“
Jde o vatikánskou mikromozaiku někdy z konce devatenáctého století. Po převzetí z rukou Bezpečnosti zůstala zaevidována, ale blíže neidentifikována v muzejních sbírkách až někdy do minulého roku, kdy se započalo s její restaurací.
Pracovala na ní zkušená odbornice Magdaléna Kracík Štorkánová. „Spolupracujeme s ní už několik let, je to jedna z nejlepších restaurátorek mozaik,“ pochvaloval si Křížek.
A že práce nebylo málo: patrně tím, jak mozaiku zloděj páčil, na ní vznikly vodorovné i svislé trhliny a navíc Mater Formosa přišla o úsměv. Přitom právě ona je jím a celkovou svou sličností známá.
„Úsměv jsme s kolegyní modelovaly podle předobrazu jiných madon,“ dodala Štorkánová.
Není na sto procent potvrzeno, že umělecké dílko o rozměrech 17 krát 24 centimetrů pochází z Vatikánu, ale je to nanejvýš pravděpodobné.
„Použitý materiál se vyrábí právě tam a technika vznikla v roce 1727 také ve Vatikánu. Jde o techniku mikromozaiky – tedy ne té klasické mozaiky z kostiček centimetr na centimetr. Technika je tajná, ale v zásadě jde o čtyřiadvacetikarátové zlato zatavené mezi dvě vrstvy skla,“ popsala Štorkánová.
Mozaika sestává odhadem z více než tisíce drobných dílků, vyměněných jich při restauraci bylo přes stovku.
V republice takových děl moc není, daly by se spočítat na prstech jedné ruky. „Jako suvenýry si mikromozaiky mohli přivézt třeba šlechtici ze svých cest po Itálii,“ dodal Křížek.
Je záhadou, jak se obrázek do Liberce dostal a kdo si jej objednal. „I když jsme pátrali, nemáme stopy po tom, k jakému náhrobku a jaké osobnosti se mozaika vztahovala. Mohl to být třeba nějaký liberecký duchovní. Rozhodně šlo o někoho, kdo neměl o peníze nouzi, protože výroba takové mozaiky byla mimořádně drahá,“ zdůraznil Křížek. „Její pořizovací cenu v dnešních penězích bych odhadovala na desetitisíce eur,“ upřesnila Štorkánová.
V budoucnu bude možné mikromozaiku s hejnickou madonkou obdivovat v nově vzniklé expozici uměleckých řemesel.