Podle starosty Hejnic Jaroslava Demčáka nebyl fakt, že děti šlapou po jménech padlých, všeobecně známý.
„Vedení města o tom nevědělo, a ti, kdo možná věděli, o tom nechtěli mluvit. Kameny objevil školník, když na dlažbě před školou uklízel,“ přiblížil starosta.
V roce 2016 se kostky vyzvedly. „Část se jich použila na pomník, zbytek je uložený,“ řekl Demčák.
Podle vzpomínek obyvatelky Hejnic řečené Burgheim Annl, musel pomník rozštípat místní německý kameník, který žil ve čtvrti Skalní Město.
„Udělal to se slzami v očích,“ uvedla žena.
Tak to alespoň tvrdí příspěvek Franze Haniky ve facebookové skupině Reichenberg Liberec Nordböhmen.
Středu pomníku dominovala plačící matka
Starosta o tom nic neví, přesto podle něj něco podobného nelze vyloučit.
„Kdyby to dláždil někdo, kdo k tomu neměl vztah, otočil by kameny patrně jmény dolů, aby už něco takového nikdy nikdo nenašel. Ale některé byly jako naschvál otočené nahoru. Možná proto, aby se nezapomnělo,“ uvažoval.
Pomník se jmenoval Plačící matka. V jeho středu byla dominantní socha plačící matky a okolo ní byly desky se jmény padlých. Stával patrně až do roku 1946 vedle bývalého hotelu Perun na prostranství, kde je dnes jen trávník.
„V archivu města je dopis z dubna šestačtyřicátého, v němž se řeší, co umístit místo pomníku. Ostatně, kde skončila plastika oné matky, se můžeme nyní už jen dohadovat,“ podotkl Demčák.
„Místní starousedlíci by rádi, aby se pomník vrátil do původního stavu, ale to už je dnes nereálné. Navíc by to pro město bylo příliš drahé,“ zmínil.
Vztahy mezi Čechy a Němci stále nejsou urovnané, říká starosta
O vytvoření monumentu, který bude reminiscencí na původní pomník, radnice rozhodla v souvislosti s rekonstrukcí parčíku při křižovatce, na níž odbočuje z hlavní hejnické tepny cesta do Lázní Libverda.
Autorem návrhu je projektant, který navrhl novou úpravu celého parčíku. Jde o plechový artefakt, do něhož je vkomponováno několik dlažebních kostek s útržky jmen, štítky se jmény padlých a nezvěstných a nápis In memoriam 1914 – 1918.
„Vztahy mezi Čechy a Němci tu pořád nejsou zcela urovnané. Proto na monumentu není prakticky žádný text, jen nápis In memoriam, což je v neutrální latině,“ vysvětlil Demčák.
Povrch monumentu je z materiálu zvaného Corten. Ten časem kompletně orezne, ale jen na povrchu, do hloubky rez nejde. Podobný materiál zvaný Atmofix tvořil kdysi opláštění libereckého obchodního domu Ještěd.
„V téhle oblasti se moc nepoužívá a lidi ho neznají, což je rozdíl třeba oproti jižní Moravě. Část lidí říká, že to vypadá strašně. To sice ano, ale jen do té doby, než se plech pokryje rzí celý stejnoměrně. Je to jako s měděným plechem, než dostane patinu, tak to chvíli trvá,“ prohlásil starosta.
„Je jasné, že se nikdy nemůže člověk zalíbit všem. Je to prostě svým způsobem umělecké dílo a umění vyvolává rozdílné reakce,“ poznamenal.
Podle starosty nemá nikdo ze současných obyvatel pohraničí právo hodnotit to, co se v něm po válce odehrávalo. „Panovaly úplně jiné poměry. Navíc si Češi s Němci neměli navzájem až tak moc co vyčítat,“ dodal.