Na jedenáct jednotek po čtyřech mužích čekal na slepé koleji starší zelený vagón. „Je tu samá krev, uvnitř zůstali moji kamarádi,“ hlásí roztřeseným hlasem krví potřísněný muž.
Hasičům se pak uvnitř vlaku naskýtá hororový výjev. Na zemi leží umělá zakrvácená ruka, několik pasažérů se nehýbe, jiní zase hekají nebo se svíjejí.
„To, co zde simulujeme, je zásah první jednotky hasičů, která přijede na místo,“ popisuje situaci ředitel libereckých hasičů Luděk Prudil.
Hasiči si tak musí vystačit se základní výbavou. Čtveřice, které se po hodině u vlaku střídají, nevědí, co přesně je na místě čeká. „Na začátku mají jen protokol, kde je napsáno, co někdo nahlásil, když viděl nehodu. Ty informace jsou velice kusé, neúplné a někdy se liší od skutečnosti,“ přibližuje mluvčí hasičů Pavlína Bílková.
Pro hasiče je nejdůležitější poskytnout první pomoc nejpotřebnějším a zároveň raněné rozdělit. To provádí pomocí barevných pásek.
Porod jako nečekaná nástraha
„Zelená barva jsou ti, kteří mohou sami chodit, nemají viditelná zranění. Červená barva, to je přednostní transport. Tyto osoby musejí dostat okamžitou zdravotní pomoc, jinak zemřou. Sem patří i amputace nebo krvácení. Žlutě označené osoby přežijí, pokud se jim dostane lékařské péče do jedné hodiny. Usmrcené osoby, které nejeví známky života, se označují páskou černou,“ upřesňuje rozdělení zraněných velitel jednotky z Vysočiny Vít Machotka.
Nástrahou pro soutěžící pak byl porod jedné z pasažérek. „Myslím si, že u skutečného porodu z nich nikdo nebyl. Ale zvládli to na jedničku,“ těší Machotku.
Hasiči po splnění úkolů na nádraží pokračovali k dalším stanovištím. Museli například pomoci zasypaným osobám nebo člověku, který zůstal zaklíněný v obrněném vozidle.