Šárka Zikmundová, Bohdana Vydrová, Karolína Kopřivová a Eva Ranšová mají společného jen to, že žijí na Novoborsku, regionu se „skleněnou“ tradicí.
Vydrová je manažerka ve firmě, Kopřivová učí na sklářské škole, Zikmundová je na mateřské dovolené a Ranšová si užívá důchod po téměř třiceti letech ředitelování novoborskému sklářskému muzeu. Před pěti lety se daly dohromady, protože různými technikami doma vytvářely podobné šperky.
Šperky doprovází příběh
„V muzeu jsem byla jako ředitelka od nevidím do nevidím. Takže když jsem odešla do důchodu, musela jsem tu volnou půlku dne nějak vyplnit,“ vzpomíná Eva Ranšová.
„Já se do skla narodila, už v kočárku mě vozili do sklárny,“ přizvukuje Karolína Kopřivová. Životem i věkově rozdílné ženy pak začaly společně vystavovat a vzájemně se inspirovat. Dnes společně tvoří jako čtyřčlenná skupina Natělo. Mají svůj krámek v Novém Boru a aktuálně své šperky vystavují ve Sklářském muzeu.
„Naše zákaznice si většinou přijdou popovídat, zajímají se o technologii, jakou šperk vzniknul. Vědí pak přesně, co nosí. V ceně šperku pak mají i přidanou hodnotu ve formě našeho příběhu a toho, který šperk doprovází,“ zamýšlí se Karolína Kopřivová nad oblibou svých šperků.
„Nekupují jen anonymní bižuterii, ale designový kus, kde je každý kus originál a tudíž se jako v případě šatů nestane, že by jiná žena měla stejný,“ doplňuje Šárka Zikmundová.
Klientelu tvoří i muži
Šperky skupiny Natělo jsou vytvářeny pro všední i slavnostní příležitosti. Mnohé doslova nabourávají zažitý předsudek, že Češky kupují jen drobné a nenápadné šperky. „Samozřejmě, že ve srovnání s jinými národy jsou ženy v Česku skromnější co se týče zdobení. Nechtějí nic mohutného. Ale přibývá už i těch, které chtějí zaujmout a jdou i do větších kousků,“ tvrdí Bohdana Vydrová.
„Cizinky jsou v tomhle odvážnější. Mám dobrou zkušenost s Italkami a Španělkami. Tam u nich je ale více teplo a šperk se tam dá nosit celoročně,“ dodává Karolína Kopřivová.
Překvapivý je i fakt, že část klientely čtyř dam tvoří muži. „Moje vinuté šperky kupují hodně chlapi,“ přikyvuje Kopřivová.
Nejčastěji chtějí designové manžetové knoflíčky, jehlice do kravaty, náramky a prsteny. „Měla jsem v galerii dokonce dva pány, co chtěli šperk pro muže. Přemýšlela jsem nad tím a nakonec si řekla – proč ne? Možná přijde doba, kdy se to otočí a šperky budou nosit a kupovat hlavně chlapi,“ směje se Šárka Zikmundová.
Řeči o krizi místní spojily
Změnil se i věkový profil zákazníků. Typickou kupující již není starší dáma z bohaté rodiny, která ke svému norkovému kožichu chce náhrdelník. Šperky nejvíce shánějí ženy mezi 30 až 40 lety ze střední třídy. A namísto sériově vyráběných kusů žádají ručně dělané originály.
Leckdo by mohl říct, že tohle všechno změnila krize sklářského průmyslu na Novoborsku před osmi lety, ale dámy ze skupiny Natělo jsou přesvědčeny, že jde o přirozený vývoj.
„To si mysleli jen novináři, šlo o mediální bublinu. Místní řemeslníci a designérská studia práci měli. Problém se týkal pouze Crystalexu,“ upozorňuje Karolína Kopřivová. „To přesvědčování, že je tu nějaká krize, nás paradoxně spíše semklo a místní lidi posílilo,“ myslí si Šárka Zikmundová.
Novoborsko je podle dam ze skupiny Natělo posledním sklářským regionem ve střední Evropě, jemuž se daří. „Všude jinde sklárny zavírají, nemají lidi do výroby. Sem se ale sjíždějí lidé z celého světa, vznikají nové dílny a sklárny. Jsme možná poslední místo na Zemi, kde lidé dokážou se sklem takové věci,“ pyšně dodává Bohdana Vydrová.
Navzdory zájmu veřejnosti o designové šperky však čtveřice neuvažuje o tom, že by jejich výrobu rozšířila a šperkařstvím se přímo živila. „Musely bychom to dělat v trojnásobném množství. Což nechci,“ říká Vydrová. „Uživila bych se tím, ale degradovala bych technologii na komerci. Dělám autorské šperky, ne bižuterii. S každým kouskem se doslova mazlím. Mám ke svým šperkům vztah. Tak silný, že mám někdy i problém se ho vzdát a prodat. Kdybych to dělala sériově, nebylo by to tak intenzivní,“ doplňuje Kopřivová.