Jiří Duška vyrazil 21. dubna ze svého domu v Kostelci nad Orlicí do nedalekého obchodu na malý odpolední nákup. Jako vždycky si na cestu po městě vzal motocykl Simson, který má z roku 1985.
„Pamatuji si, že jsem měl v tašce cibuli. Jinak cesta, po které jsem jel, je rovná. Nejdříve jedete kolem vysokých budov, kde na vás vůbec nesvítí sluníčko. Pak je část na kopci, kde to hodně svítí do očí,“ říká senior.
Právě slunce se mu málem stalo osudným. Okolo půl druhé odpoledne, kdy jel z nákupu domů, ho paprsky oslnily natolik, že nestihl zareagovat na spuštěné závory železničního přejezdu a narazil do nich.
Dramatické okamžiky zachytila kamera u přejezdu. Několik desítek sekund před příjezdem seniora padají závory. Motocykl však přijíždí ve velké rychlosti a šofér bez jakékoliv reakce naráží do překážky.
Padá přímo na koleje, kde by měl za malou chvíli projet vlak směrem na Hradec Králové. V tu dobu na peronu postává asi deset cestujících a před přejezdem čeká i několik aut.
Pádu motocyklisty si však všímá jako jediný dvaatřicetiletý Dalibor Voborník, který ihned odhazuje batoh a běží na pomoc. Hraje o sekundy.
Zachránce rychle z kolejí stahuje lehce zraněného seniora a v posledních okamžicích odklidí i motocykl. Hned nato přijíždí vlak, který by nestihl před seniorem zastavit. Ten je však již mimo nebezpečí.
Až v tomto okamžiku se ke dvojici sbíhají další kolemjdoucí, kteří pomáhají seniorovi vstát. Ten v šoku, ale při vědomí pomalu vstává a po svých se jde posadit.
„Moc si toho nepamatuji. Jen vím, že mě oslnilo slunce, pak už nestíhám zabrzdit a náraz. Od té doby mám okno,“ říká pan Jiří, který má z nehody jen pár škrábanců. „Byl jsem jeden den na pozorování v nemocnici, jinak nic,“ podotýká.
Ředitelství policie Královéhradeckého kraje dnes uspořádalo první setkání obou mužů, kteří se neznají, ač bydlí ve stejném městě. Až nyní oba poprvé viděli celou událost na videozáznamu.
„Jel jsem do práce o dvě hodiny později, než jindy jezdím. Jindy nosím sluchátka a koukám do blba a hlavně stojím až na konci peronu, teď jsem shodou náhod stál vepředu. Opravdu všechno byla souhra náhod a štěstí,“ vypráví zachránce Dalibor Voborník.
Ten si událost pamatuje jako záležitost několika sekund. „Slyšel jsem obrovskou ránu. Byla to skutečně rána jako blázen. V tu chvíli to začalo běžet. Rychle jsem zahodil batoh a běžel za pánem. Ještě jsem přemýšlel, jestli mám odtahovat i tu motorku, abych to stihl. Nakonec jsem odtáhl i ji,“ popisuje Voborník.
Když běžel na pomoc motocyklistovi, nad ničím nepřemýšlel. „Došlo mi to až potom. To jsem si říkal, že to bylo vážně o vteřinu. Když jsem pána tahal, tak jsem je hlídal: vlak, pán, vlak, pán. Viděl jsem jen, jak ten vlak přijíždí. To jsem dostal strach, jestli to skutečně stihnu. Když vidíte ten vlak, jak proti vám jede, tak si nejste vůbec jistý, jak rychle jede,“ vzpomíná.
Ostatní neviděli, neslyšeli. Před vlak se vrhl sám
Během chvíle přijeli k nehodě policisté. Zachránce nasedl do vlaku, který ho málem přejel, a odjel do práce. „Viděl jsem, že ten pán je v pořádku. Normálně se zvedl na nohy, tak jsem to neřešil. Bylo o něho postaráno, přišla tam i paní od Českých drah a přinesla mu židli,“ říká dva měsíce od události.
Dnes se poprvé mohl na celou událost podívat v klidu a s dobrým pocitem. „Video je pro mě strašně těžké komentovat. Když tam ten člověk leží, tak ho tam samozřejmě nenechám. To je snad jasný,“ dodává.
Jedním dechem s úsměvem připomíná: „Jsem rád , že jsem to znovu viděl, protože takhle si to nepamatuji.“
Jediné, co ho však mrzí, byli ostatní cestující, kteří situaci jen přihlíželi. „Byla tam spousta lidí. Když se to stalo, nikdo nic neudělal. Všichni tam stáli a nic. To je snad jediné, co mě zamrzelo. Ale kdyby tam stálo třeba deset lidí jako jsem já, tak zareagují všichni. To je těžká otázka, já nikoho neodsuzuji. Třeba to neviděli nebo neslyšeli,“ dodává Voborník.
Dostávám rady, ale motorky jsem se nevzdal, říká senior
Velkou radost ze setkání projevil i zachráněný senior. „Je to ohromný pocit se s ním setkat. Těžko hledám slova, kterými bych to mohl vyjádřit. Jsem šťastný, že se tam takový člověk vyskytl,“ říká s velkým úsměvem na tváři Jiří Duška, který pohled na video nese těžce.
„Plánuji, že na motorce budu jezdit dál. Po nehodě jsem se na ten přejezd trochu bál jezdit, to připouštím. Trvalo to asi týden nebo dva. To jsem si nebyl jistý. Už jsem si tolik nevěřil,“ říká senior.
Slibuje si, že už bude jezdit opatrně: „Doma mi samozřejmě dávají rady všeho druhu. Motorku mi nezakazují, ale moc se to manželce nelíbí, že stále jezdím.“