Expedice odstartovala v sobotu 25. května z řeckého přístavu Lavrio, odkud replika neolitického člunu vyplula na svojí dobrodružnou plavbu. Od té doby ujela zhruba 150 kilometrů a dosáhla břehů ostrovů Makronisos, Kea, Kythnos, Serifos, Sifnos a Milos.
„Obstáli jsme ve všech situacích, které přináší neklidná hladina Egejského moře. Ukázalo se, že člun je na svoji cestu více než dobře připraven a je výborně uzpůsoben pro plavbu na moři. Posádka se na něm stabilně pohybuje rychlostí 4,5 - 5 kilometrů za hodinu,“ zhodnotil člen expedice Jan Bartoň.
Počasí posádce několikrát umožnilo použít plachtu, díky které se rychlost člunu zvýšila na 7,5 kilometrů za hodinu. „Dokonce jsme se rozhodli vyzkoušet člun v krizových a velmi náročných situacích. V úterý 28. května v zálivu ostrova Kythnos jsme vyzkoušeli plavidlo převrhnout. Člun, který se otočil dnem vzhůru, jsme bez problému vrátili zpět do původní polohy. Po vylití vody byl po několika minutách způsobilý k plavbě,“ sdělil Bartoň.
Další zatěžkávací zkouškou byla plavba ve větru o síle 4 až 5 stupňů Beaufortovy stupnice, což je asi 30 kilometrů v hodině. I v těchto podmínkách podle expedice člun udržel stabilitu a poradil si s 1 a půl metru vysokými vlnami.
Plavbu prý zatím zvládá bez větších problémů i posádka. „Kromě ojedinělých náznaků mořské nemoci a menších odřenin a šrámů jsou všichni ve velmi dobré kondici a optimistické náladě,“ popsal člen expedice.
Posádka pádluje každý den osm hodin. Jan Bartoň řekl, že pádlování je sice náročné, ale únavovým syndromem zatím nikdo netrpí. „Snad jediným problémem tak může být fakt, že zásoby jídla po třetině expedice jsou na své polovině,“ poznamenal.
Podle archeologů je nynější dosažení ostrova Milos nesmírně cenné nejen z pohledu ujetých kilometrů. Ostrov je totiž důležitý i pro historický kontext expedice. Právě zde se v období neolitu těžil obsidian (sopečné sklo), který předci používali pro výrobu nástrojů a rozváželi ho po celé egejské oblasti.
„Milos je tak logickou zastávkou na trase expedice. Stejně jako před osmi tisíci lety naložíme i dnes obsidián do vydlabaného člunu, abychom ho zkusili přepravit na další ostrovy včetně vzdálené Kréty,“ dodal Bartoň.
Od Archeoparku ve Všestarech vyrazil člun na přívěsu k moři 20. května. Cílem je ostrov Kréta. Expedice chce ověřit, zda předkové zvládli i stakilometrové vzdálenosti.
Expedice má před sebou 400 kilometrů
|
Expedici předcházely dlouhé přípravy, třeba i kondiční. „Člověk už není tak pružný jako před dvaceti lety. Skloubili jsme nějaké tréninky na dračích lodích a pádlařských trenažérech. Asi každý člen se nějak připravoval podle svého vědomí a svědomí, aby nikdo z nás neohrozil expedici,“ uvedl před odjezdem kormidelník Alexandr Jenš, který vyráží již na třetí podobnou expedici.
Na cestu vyrazily dvě posádky, které se střídají, vždy deset pádlařů a jeden kormidelník. „Pravěký“ člun doprovází katamarán. Posádku tvoří především účastníci předchozích dvou expedic Monoxylon I a Monoxylon II. Na katamaránu mají všechny zásoby jídla i oblečení. V posádce nechybí ani doktor.
Expedice Monoxylon III je už třetím podobným experimentem vedoucího katedry archeologie Radomíra Tichého z Univerzity Hradec Králové. Ten podobný pokus zorganizoval poprvé v roce 1995.
Pro druhou expedici Monoxylon archeologové v roce 1998 už použili člun dlabaný z dubu. Před dvaceti lety plul v pobřežních vodách Itálie, Francie, Španělska a Portugalska.
Rychlost vydlabaného člunu testovali například loni začátkem července na Rozkoši. Na Rozkoši si také pohráli s tvarem lodi. Dubový člun je o tunu lehčí než při předchozí expedici.
Letos v květnu si několik desítek lidí prohlédlo napodobeninu starodávného člunu z vydlabaného kmene také na Rašínově nábřeží v Praze na Vltavě (více čtěte v článku Po Vltavě plul starodávný člun).