Příslušník vězeňské služby z valdické věznice kontroluje poštu, která dorazila jednomu z vězňů. Mezi dopisy je i časopis, nic neobvyklého. Dozorce v něm začne listovat, když ho asi v polovině zarazí nesrovnalost písmen na inzertní straně.
Písmena jsou mírně odskočená a nenavazují přesně na sebe. Dozorce nožem obě části opatrně odděluje. Z úzkého prostoru se vysype bílý prášek – droga, kterou se do věznice pokusil propašovat odesilatel.
Toto je jen jeden z mnoha triků, s nimiž se dozorci ve věznicích po celé republice setkávají.
Loni se například devětadvacetiletá žena pokusila za zdi káznice poslat v balíčku léky a mobilní telefon. Zboží pečlivě schovala do podrážky pantoflí a sportovních bot.
„Vězni si nechávají zasílat takzvané nárokové balíčky. V nich jsou často důmyslné úkryty,“ říká vedoucí oddělení výkonu trestu ve Valdicích Jiří Runčík.
Před třemi lety třicetiletá žena z Příbrami příbuznému kromě kávy, šišky salámu a čokolády přibalila do balíčku také marihuanu, pervitin a léky. Vše se pokusila ukrýt do pánské kosmetiky a tužky. Přišlo se na to a zpětně policie zjistila, že to nebyla její první zásilka.
„Sladký“ polibek
Pošta je jeden způsob, drogy ovšem lze předat i při osobním kontaktu. Návštěva může propašovat leccos. Například když za vězněným mužem dorazí jeho manželka či partnerka, přivítají se polibkem, a je to. Drogu si takto předají ústy, vězeň ji spolkne, nikdo u něj nic nenajde.
„Také to schovávají ve švech oděvů a v mnoha případech v tělních dutinách,“ pokračuje šéf valdických dozorců Runčík.
Aby se tomu předešlo, po návštěvách jsou vytipovaní vězni testováni na drogy. Nejčastěji se objevuje pervitin a tramadol, lék na bolest patřící do skupiny opiátů.
O pašování drog za zdi káznic ví hodně i bývalý spolupracovník vězeňské služby Ondřej Petr Zelenka, který provozuje web obase.cz, kde formou článků a diskusí připravuje budoucí vězně na život za mřížemi. „Ve vězení se fetovalo, fetuje a fetovat bude. Drogy se do vězení dostanou. Třeba v tenisovém míčku, který kamarádi přehodí přes zeď,“ říká.
Zelenka tvrdí, že do vězení pašují drogy i zaměstnanci zařízení. „Buď si tím chtějí vydělat, nebo to dělají kvůli sympatiím k některým vězňům. Vězni jsou dobří manipulátoři,“ zdůrazňuje.
Podle mluvčí valdické věznice Evy Francové může pochybit jedinec, čemuž nejde zabránit, ale odmítá, že by to byl běžný jev.
Na pašování drog za mříže se dá velmi slušně vydělat, což zasvěcení označují jako tu nejhlavnější motivaci. Cena dávky jsou totiž ve věznici výrazně vyšší, než venku.
„Třeba jedna tableta, která normálně stojí 170 korun, se dá prodat za dva tisíce. Pervitin se pohybuje kolem sedmi tisíc za gram. Hodně se pašují steroidy, ale u těch cena není tak vysoká,“ tvrdí bývalý zaměstnanec vězeňské služby Zelenka.
Dodává, že v některých ojedinělých případech jsou překupníci schopní vydělat statisícové a dokonce až milionové částky.
Za drogy pak podle něj většinou platí příbuzní vězňů, a to převodem na účet. Hotově platba probíhá málokdy, častějším platidlem přímo ve vězení jsou cigarety, poštovní známky, nákupy.
Kvůli vysokým výdělkům se do pašování zapojují rodiče i prarodiče, kteří podle Zelenky chtějí svému synovi či dceři ve vězení přilepšit.
„Pro ně to jsou lehce získané peníze, jestliže ten člověk má ještě k tomu venku dluhy, tak to mohou díky tomu splácet. Oni to neberou jako něco špatného nebo zakázaného,“ vysvětluje Zelenka. Na otázku, jak je možné, že české věznice jsou plné drogově závislých, odpovídá jasně: „Malá motivace pro vězně.“
Právě drogy za mřížemi jsou velkým tématem pro samotnou vězeňskou službu, která v roce 2016 vydala statistiku založenou na průzkumu mezi samotnými odsouzenými.
„V roce 2016 bylo testováno 11 060 vězňů na návykové látky, z toho 48 procent bylo pozitivních na pervitin, na konopné látky 31 procent,“ zní statistika generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. Čísla z minulých let byla jen o něco optimističtější.
Pro srovnání, třeba v Polsku bylo podle průzkumu ze 2 500 vězňů závislých 2,4 procenta a v případě Estonska se uvádí zhruba 25 procent.
Zákaz vstupu závislým
Z důvodu narůstajícího počtu drogově závislých vězeňská služba nabízí hned několik léčebných programů, poradnu drogové prevence nebo bezdrogovou zónu. První zmiňovaná je zaměřena na prevenci a zacházení narkomanů s drogou. Vězni docházejí na terapie a pohovory. Cílem léčby je motivovat odsouzené k dobrovolné abstinenci.
Další formou protidrogové prevence je bezdrogová zóna, kde je znemožněn kontakt vězně nejen s drogou, ale i se závislými. Do tohoto programu se zařazují především vězni do šestadvaceti let nebo ti, co jsou odsouzeni poprvé.
A snaží se pomáhat i organizace zvenčí. „Třeba do ruzyňské věznice chodíme dvakrát týdně, v úterý a ve čtvrtek. Kromě toho máme smlouvu s věznicí v Plzni, Světlé nad Sázavou a Vinařicích,“ říká Tereza Skučková ze sdružení Sananim.
„Vězňům nabízíme pohovory s terapeuty a vychovateli. Usilujeme, aby nastoupili na detox a pak na samotnou terapii,“ dodává.