V kamionu odpočívám od divadla, říká Petr Forman. Deadtown je v Hradci

Ansámbl složený z českých i francouzských herců vystoupí s neobvyklou kovbojkou od 9. do 13. května ve stanu poblíž divadla Drak.

Režisér a herec Petr Forman je duší cirkusák, těší ho i to, že obří stan staví s kolegy svýma rukama. Jeden z kamionů, který přivezl potřebné věci, dokonce řídil. A s nadsázkou říká, že řízení trucku ho na loutkovém divadlu baví nejvíc.

Co mohu od vašeho představení Deadtown čekat?
Je to spíš takový kabaret z Divokého západu, hodně výtvarné a obrazové představení založené na atmosférách. Jiné už je třeba tím, že tam hraje 20 lidí, je to plné kostýmů, hudby, účinkuje živá kapela. Vlastně se vůbec nemluví. Divák je tak naplno vtažen dovnitř světa emocí a atmosfér.

11 fotografií

V čem je to vizuálno Deadtownu?
Je to velký obraz vytvořený souhrou několika projektorů, která nám pomáhá, aby se herec a tím i divák ocitli ve světě staré grotesky, aby se dostali na Divoký západ. Síla nových médií je sice využita hodně, ale jen pro náš účel.

Jak se vám pracuje s novými technologiemi?
Takový projekt je i pro nás novinkou, protože já jsem vystudoval loutkovou školu a brácha animovaný film v době, kdy se všechno dělalo rukama. Jsme tak trochu old school. Trvalo nám rok, než jsme si velkou projekci vyzkoušeli a řekli si, že do toho půjdeme. Dneska moderní technologie dovolují pracovat novým způsobem. My ale v našem řemesle vycházíme z toho, co jsme zažili. Technologie nepoužíváme tak, abychom ukázali, jak jsou silné, ale k vytvoření obrazu a scény, která je stále dělaná rukou výtvarníka.

V Česku jste hráli jen v Praze, po cestování Evropou se představíte v Hradci Králové. Má to nějaký specifický důvod?
Loni v březnu jsme měli premiéru v Paříži, hráli jsme po světě a v červnu jsme přijeli do Prahy, tam jsme udělali velkou sérii dvaceti představení. Od té doby jsme procestovali Dánsko, Itálii, Španělsko, Belgii a Francii. A teď se vracíme na druhé místo do Čech. Zájem projevila tři města: Brno, Plzeň a Hradec. Tady v Hradci mají velký zájem manželé Liškovi, kteří měli velkou odvahu nás pozvat.

Hradec Králové má velkou loutkovou tradici. Sehrálo svou roli i to?
Důležité bylo opravdu pozvání a iniciativa manželů Liškových. To, že je tady Drak, kvalitní divadlo, ale znamená, že je tady i publikum. Že se tady dělaly zajímavé věci, znamená větší šanci, že lidé přijdou.

Hrajete v obřím stanu, který musíte vozit s sebou a pět dní stavět. Čím je pro vás tak důležitý?
Rádi pracujeme s atypickým prostorem. Ať to byla loď, nebo kdysi dávno dřevěná bouda, či Obludárium. Prostor je pro nás důležitý, inspiruje jako partner. Je to také velký krok k novému publiku. Přilákáme lidi, kteří do divadla moc nechodí. Když řekneme, že hrajeme v boudě nebo na lodi, přijdou i lidé, kteří by do divadla nepřišli. Ti také vědí, že tady budeme hrát jen několik dní, pak se divadlo zbourá a odjede. A to je efekt, se kterým můžete počítat.

Deadtown, to jsou také tři a půl kamionu a 70 tun materiálu. Vy prý sám s jedním kamionem jezdíte.
Dostal jsem se k tomu náhodou, před lety jsme dostali nabídku na dlouhodobé zapůjčení kamionu. Je to výhoda, zlevníte náklady a také v době, kdy nehrajete, scéna zůstává naložená na autě. Takže já jsem si před víc než deseti lety udělal papíry a začal jsem si to vozit. Je to jiná práce, ale i dřív to bylo tak, že si všechno, co můžete, uděláte sám.

Je to hodně cirkusové...
Když jste malá společnost, tak si musíte všechno udělat sám. Já jsem si na to takhle zvykl. Stavba, transport, to je příjemná změna. Já to mám rád, je to jiný druh práce, odpočinu si u toho od hraní.

V čem je ten rozdíl?
Hraní je složitější na psychiku, celý den se soustředíte na to, abyste před 250 lidmi podal nějaký výkon. Při té stavbě sice dřete od rána do večera, ale moc při tom nemusíte přemýšlet.