Skiareály se proto snaží najít rolbaře a další personál zaměstnat po celý rok a sezonní pracovníky lákat na nadprůměrné mzdy i nejrůznější benefity. Podle vlekařů je řešením ještě větší otevření českého pracovního trhu cizincům.
V Královéhradeckém kraji je díky fungující ekonomice nezaměstnanost jedna z nejnižších v republice, ke konci ledna tu bylo bez práce pouhých 2,8 procenta osob.
Největší krkonošský SkiResort Černá hora-Pec, pod který spadá pět středisek, má přes zimu zaměstnanců 400 až 450. V létě však pouze čtvrtinu, a tak před startem každé zimní sezony musí přijmout tři stovky zaměstnanců na obsluhu vleků, do lyžařských škol, půjčoven a gastro provozů.
Zvyšování platů, ubytování i doprava
Ředitel SkiResortu Petr Hynek přiznává, že to je rok od roku komplikovanější: „Trh práce se v posledních letech zásadně změnil, nezaměstnanost je minimální. Zaměstnavatelé se musí tvrdě snažit, aby měli kvalitní lidi, kteří u nich zůstanou. Abychom je měli, museli jsme výrazně investovat do mezd.“
Za poslední dva roky SkiResort plošně zvedl platy zhruba o 25 procent. Nárůst mzdových nákladů byl také jedním z důvodů, proč před touto zimní sezonou po letech zdražil skipasy. Například ohodnocení nejlepších instruktorů je podle Hynka dnes už srovnatelné s rakouskými lyžařskými školami. Hodinová taxa se pohybuje kolem 350 korun.
Problémy mají i menší střediska. Na Malé Úpě přes zimu pracuje 40 zaměstnanců, v létě pouze dva. Jak přiznává šéf tamního skiareálu Martin Buček, naplnit stav je čím dál složitější. Největší nouzi mají o rolbaře, zasněžovače a o pokladní.
„Před každou zimou to jsou nervy, abychom to dali dohromady. Dřív lidé jezdili na hory pracovat rádi, brali to svým způsobem jako dobrodružství. Dnes je ochota českého člověka dělat sezonní práce mnohem menší, jednoznačně preferují celoroční práci,“ říká Buček.
Deštné v Orlických horách podle šéfa skicentra Petra Prouzy letos velký problém obsadit obsluhu vleků a lanovek kupodivu nemělo.
„Jsme ale spíše výjimka, letos se nám hodně lidí vrátilo. Mnohem palčivější problém jsou gastro provozy a lyžařské školy. Celkově je poptávka lidí po práci na horách jednoznačně nižší než v minulosti. Situace na pracovním trhu není dobrá, zaměstnanci si to dobře uvědomují a nebojí se říct si o peníze. Na to samozřejmě musíme reagovat,“ uvádí. Skicentrum zaměstnává v zimě včetně brigádníků 50 lidí.
Samozřejmostí je, že vlekaři pro zaměstnance zajišťují ubytování, dopravu i benefity, třeba zvýhodněné skipasy nebo stravenky. SkiResort Černá hora-Pec koupil nebo pronajal šest domů s byty pro personál a bude investovat do dalších.
„Pokud bychom to nezajistili, lidi sem nedostaneme. Dřív jsme tohle vůbec nemuseli řešit, místní pracovní trh to bez problémů pokryl,“ říká Petr Hynek.
Skibusy přes den dopravují mezi středisky lyžaře a večer svážejí zaměstnance do bytů ve Svobodě nad Úpou a okolí.
Cizinci jako řešení?
Jedinou možností, jak si kvalitní zaměstnance udržet, je dát jim práci po celý rok. Takových lidí je dnes ve SkiResortu už téměř stovka. Rolbaři a strojníci lanovek v létě dělají servis dopravních zařízení a sněžných děl, část z nich pracuje také ve stavebních firmách, se kterými vlekaři spolupracují. Vychovat dobrého rolbaře nebo zasněžovače trvá až pět let.
„Tyto profese jsou jedním z hlavních předpokladů spokojenosti nebo nespokojenosti návštěvníků, proto se je snažíme udržet,“ upozorňuje Hynek.
Nejobtížněji se shánějí pracovní síly do gastro provozů. V prosinci dokonce v Janských Lázních málem museli kvůli výpadku personálu jednu z provozoven uzavřít.
„Je to problém celé republiky, navíc místní pracovní trh na to vůbec není připravený. Šedesát až sedmdesát procent zaměstnanců v gastro provozech tvoří přespolní, z celých Čech, Moravy i ze Slovenska,“ poznamenává ředitel. Pracovníky ve východních Čechách vysávají především automobilky.
Zatímco ještě před pár lety provozovatelé skiareálů nemuseli vyvinout velké úsilí, neboť sezonní pracovníci se hlásili sami, v současnosti dělají před každou zimou náborovou kampaň.
„Už od srpna dáváme na sociální sítě inzeráty a aktivně sháníme nové pracovníky, což v minulých letech nebylo nutné. Využívali jsme pracovní servery nebo úřady práce,“ podotýká marketingová pracovnice SkiResortu Zina Plchová.
Podle vlekařů je řešením otevřít pracovní trh ještě více cizincům. Například Ukrajinci dosud potřebují pro práci v České republice pracovní víza. „Společně se Slováky k nám mají nejblíže a navíc u nás pracovat chtějí. Stát by měl otevřít oči a uvolnit pracovní trh,“ naznačuje Petr Hynek.
„Legislativně poměrně složité je zaměstnat Poláky, přestože to jsou naši nejbližší sousedi,“ dodává šéf maloúpského skiareálu Martin Buček.
Sezonní práce jako životní styl
Ochota pracovat v zimě na horách a během roku měnit zaměstnání souvisí se životním stylem. I proto jako lyžařští instruktoři z 90 procent pracují vysokoškolští studenti. Čtyřiatřicetiletý Jan Kaňka je spíše výjimkou. Ve východních Krkonoších začal pracovat před 13 lety, kromě několika sezon se vrací každou zimu.
„Táhne mě sem lehká závislost na horách, na lidech a kultuře. Mám rád lyžování,“ říká muž pocházející z Kralup nad Vltavou.
Před lety začal jako řadový instruktor, vypracoval se na šéfinstruktora a dnes vede lyžařskou školu na Černé hoře. V létě pracuje pro moravskou cestovní kancelář, jezdí jako průvodce cyklozájezdů.
„Zbytek roku dělám, co je potřeba. Pět let jsem pracoval jako animátor na školách v přírodě. Když dochází peníze, nepohrdnu jakoukoli prací,“ přiznává Kaňka.
Ohodnocení lyžařských instruktorů před lety a dnes je podle něj nesrovnatelné. Také on si všímá, že zájem o práci v lyžařských školách už dávno není tak masový jako v minulosti. Vzrostly také nároky na uchazeče.
„Rozhodně nebereme každého, kdo přijde. Instruktor musí mít zkoušky a ukázat, že na to má. Další podmínkou jsou jazyky, polština a angličtina nebo němčina je pro instruktora základ,“ zdůrazňuje.
Podobný životní styl vyznává i o generaci starší Luděk Chyský. Muž hovořící několika jazyky v létě provádí turisty po USA, v zimě pracuje v janskolázeňské půjčovně lyžařského vybavení.
„Víc než 20 let jsem pracoval v kanceláři, než jsem začal dělat průvodce. Toulavé boty mám po tátovi. Rodina to samozřejmě těžce snáší, protože doma víc nejsem, než jsem, ale živí nás to. Na ‚návštěvu‘ do Prahy jezdím jednou za 14 dní, abych zkontroloval, o kolik mi zase vyrostla dcera,“ říká s úsměvem.