Návrh na obnovu řízení podal Mansfeld už v září 2017 poté, co v závěru roku 2016 i on uspěl se stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Plénum Ústavního soudu o obnově řízení rozhodlo 3. ledna. Informovala o tom advokátní kancelář Kasl & partner, která Colloredo-Mannsfelda zastupuje.
Obdobný spor o mobiliář z Opočna soudy řeší i v případě Colloredo-Mannsfeldovy sestřenice Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Také jí dnes ve snaze o obnovu řízení před českými soudy dal za pravdu Evropský soud pro lidská práva. Colloredo-Mansfeldová nyní u Ústavního soudu může, podobně jako Jerome Colloredo-Mannsfeld, požádat o obnovu řízení, její právník uvedl, že tak učiní.
Spor Colloredo-Mannsfelda u Ústavního soudu bude dál pokračovat řízením o jeho ústavních stížnostech tak, jako by o nich v minulosti nebylo rozhodnuto. Řízení se tak vrátí zpět téměř o osm let, protože první ústavní stížnost Colloredo-Mannsfelda Ústavní soud zamítl v srpnu 2010 a druhou v dubnu 2012. Restituční spory o Opočno trvají 27 let.
O mobiliář Mannsfeld a Mansfeldová u obecných soudů usilovali společně, k Ústavnímu soudu šel se stížností každý sám. Verdikty evropského soudu u Colloredo-Mannsfelda a Colloredo-Mansfeldové jsou obdobné.
České soudy jím podle rozhodnutí neumožnily vyjádřit se ke klíčovému dokumentu z roku z roku 1947, na které se při zamítnutí restituce odvolávaly.
Jde o rozhodnutí československého ministerstva zemědělství z 30. dubna 1947, které zámek prohlásilo za státní kulturní památku. Česká justice podle evropského soudu porušila Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod, protože neumožnila řádné projednání klíčového dokumentu.
„Stížnost zjevně není nepodložená,“ uvedl soud.
Kauza se týká části mobiliáře, kterou české soudy odmítly potomkům Colloredo-Mansfeldů vydat. O movitém majetku ze zámku v Opočně rozhodovaly hned třikrát.
Při druhém projednávání přitom restituci odmítly kvůli tomu, že stát zabavil zámek i s mobiliářem už před únorem 1948. Na stejný dokument se soudy odkazovaly i při třetí řadě projednávání. Zákon o restitucích se tak podle podle původních rozsudků na případ Colloredo-Mansfeldů nevztahuje (podrobnosti najdete zde).
Evropský soud v případu Kristiny Colloredo-Mansfeldové odkázal na rok staré rozhodnutí v totožné kauze jejího bratrance Jerome Colloredo-Mansfelda. Ten se stejně jako Kristina obrátil do Štrasburku a soud mu tehdy také vyhověl (více v článku Evropský soud se zastal Colloredo-Mansfeldů v kauze mobiliáře zámku Opočno).
Podle soudu hraje dokument ve složitém sporu zásadní roli a restituenti tak měli mít možnost se s ním seznámit a vyjádřit se k jeho obsahu a autenticitě.
Colloredo-Mansfeldová požadovala odškodnění přes 38,5 milionu eur za majetkovou a nemajetkovou újmu. To však štrasburský soud odmítl. Možnost domáhat se díky verditku obnovy procesu u českých soudů je podle něj dostatečná safisfakce.
„Soud nevidí příčinnou souvislost mezi zjištěným procesním porušením a údajnou peněžitou škodou, a proto tento nárok odmítá. Na druhé straně však přiznává žalobkyni částku 6 400 eur jako nemajetkovou újmu,“ stojí v rozhodnutí.
Kauza restituce opočenského zámku se táhne od roku 1992. Potomci rodu se ve dvou sporech domáhají navrácení zámku a navrácení mobiliáře. Chtějí několik set předmětů. Celá sbírka jich obsahuje přes tisíc a Národní památkový ústav v minulosti její hodnotu odhadl na více než miliardu korun.
Jde například o slavnostní kočár, 38 obrazů, dvě desítky svítidel nebo sbírka více než 230 zbraní. Colloredo-Mansfeldové ji začali budovat již v 17. století.
V prvním sporu potomci rodu uspěli a stát jim majetek vydal. Při druhém projednání se však objevil zmíněný dokument a zámek i s mobiliářem připadl zpět státu. Nic na tom nezměnilo ani třetí projednávání. Odvolací soud sice přiznal, že se rodině stala křivda, ale přesto předchozí rozhodnutí potvrdil (více v článku Zámek Opočno patří státu, Colloredo-Mansfeldová s odvoláním neuspěla).