Gabriela Vavřičková je jeho stálou návštěvnicí třikrát týdně už deset let. Přístroj jí v průběhu čtyř až pěti hodin odfiltruje z krve nadbytečnou vodu spolu s odpadními látkami, protože její vlastní ledviny už to nezvládají.
„Začalo to před 14 lety. Byla jsem stále unavená, natékaly mi nohy. Základní test mi tehdy udělal můj gynekolog. Nemohl pochopit, jak je možné, že jsem se z několika schodů tak zadýchala. Ukázalo se, že mám problém s ledvinami. Pár let to ještě za pomoci léků šlo, nakonec jsem skončila na dialýze,“ vzpomíná sympatická blondýnka na okamžik, který rozhodl o jejím dalším životě.
U jejího polohovacího lůžka teď stojí přístroj zvaný umělá ledvina, s nímž je svázaná trubičkami. V nich proudí krev, která se čistí přes speciální membránu.
„V průběhu dialýzy má člověk v průměru 350 ml krve mimo tělní oběh. Pro pacienty je to velmi náročné, vydají spoustu energie, proto po dialýze často celý den odpočívají. A pokud musíme z organismu odstranit víc vody, mohou přijít křeče a klesá krevní tlak, což je pro člověka nepříjemné,“ popisuje Světluše Zemanová, vrchní sestra mariánskolázeňského dialyzačního centra společnosti Fresenius Medical Care, které nechalo nahlédnout do zákulisí u příležitosti Světového dne ledvin. Ten se každoročně koná vždy druhý čtvrtek v březnu.
Podle zkušeností Zemanové v regionu přibývá pacientů, kteří dialýzu nutně potřebují. Důvody bývají různé. Od chronického selhání ledvin přes infekční onemocnění až po fakt, že populace stárne a lidé díky vysoké úrovni medicíny přežívají i v situacích, kde dříve neměli šanci.
„Ledviny často selhávají například po rozsáhlých infarktech,“ potvrzuje Zemanová. Ta se často setkává s tím, že na dialýze skončí lidé, kteří dlouho žádné signály o nemoci neměli. Říká se, že přišli takzvaně z ulice.
Chronické onemocnění totiž začíná velmi nenápadně a hlavně nebolí. Ve chvíli, kdy se objeví příznaky, může být už pro ledviny pozdě. Poškodit životně důležitý orgán může například nesprávná životospráva, alkohol, drogy, velké množství soli i nesprávné používání volně prodejných léků. „Lidé by měli chránit ledviny před úrazy i prochladnutím,“ vypočítává Zemanová.
Jak potvrdila primářka dialyzačního střediska v Karlových Varech Dagmar Fričová, počet lidí, kteří potřebují dialýzu, má v regionu stoupající tendenci. „Přesná čísla neřeknu, ale ještě před několika lety jsme měli kolem pětačtyřiceti chronicky dialyzovaných pacientů. Dnes se u nás dostáváme téměř ke stovce,“ uvedla primářka Fričová.
Ohroženi jsou hlavně diabetici a lidé s vysokým tlakem
Podle Davida Vondrušky ze společnosti FlashHealth se aktuálně ve více než stovce dialyzačních středisek po celé republice léčí téměř sedm tisíc pacientů. K nejvíce ohroženým skupinám patří lidé s vysokým krevním tlakem a diabetici.
„Výskyt diabetu i počet hypertoniků v populaci prudce stoupá. Obě tato onemocnění přitom způsobují nevratné cévní změny na ledvinách,“ varovala Petra Ronová, primářka dialyzačního centra na pražských Vysočanech.
Středisko v Mariánských Lázních s 21 lůžky má v průměru kolem osmi desítek pravidelných pacientů, především z bývalého okresu Cheb a z části Tachovska. Je jedním ze tří dialyzačních středisek společnosti Fresenius Medical Care v kraji. Další působí v Sokolově a Karlových Varech. Každé má vlastní úpravnu vody a náhradní zdroj energie pro případ výpadku. V centrech se využívají polohovací lůžka a moderní dialyzační přístroje.
Vrchní sestra Zemanová, která v oboru pracuje už tři desetiletí, konstatuje, že technika se skokově posouvá dopředu. „Dialyzační přístroje jsou dnes už mnohem kvalitnější než v začátcích. Dokážou krev lépe vyčistit, jsou jednodušší na obsluhu a bezpečnější pro pacienty. Za určitých podmínek si už mohou pacienti krev čistit i doma,“ dodává Světluše Zemanová.