Jedním z nich byla i Blanka Mojtková. A nadchnul ji. Letos se určitě zúčastní znovu a byla by ráda, kdyby se počet zapojených lidí zvýšil. „Je to krásný pocit přijet do práce na kole s úsměvem na tváři,“ říká propagátorka projektu.
Můžete v kostce představit akci Do práce na kole?
Je to celorepublikový projekt. Jeho cílem je motivovat lidi, aby jeden měsíc jezdili jak do práce, tak z práce na kolech. Do statistik se ovšem počítají i kilometry zdolané během či na bruslích. Cílem je prostě využívat bezmotorových dopravních prostředků, abychom takzvaně zachraňovali města.
Pracujete v pobočce jedné z pojišťoven a do akce jste se vloni nezapojila sama. Jak jste se o ní dozvěděli?
Na našem firemním intranetu. Vloni jsme se do akce jako firma zapojili poprvé. Od plzeňských kolegů, kteří se jí účastní pravidelně, jsem se dozvěděla, že v Karlových Varech bylo celkem třináct účastníků. Vedle nás z pojišťovny i lidé z bank či transfúzní stanice. Najednou všechny spojí pěkná myšlenka.
Blanka Mojtková46 let |
Co člověk potřebuje, aby ji mohl sdílet s ostatními?
Kromě chuti si účastník musí stáhnout do chytrého telefonu aplikaci, kterou je možné najít na webových stránkách projektu Do práce na kolech. Anebo je možné jízdy zadávat ručně právě na internetu.
Má tato akce i nějakou nadstavbu?
Kromě toho, že při ní děláte hodně pro sebe, tak má motivovat zejména děti, aby se víc hýbaly. Chceme je i naším příkladem dostat od počítačů a televizí na sportoviště.
Odkud jste do práce dojížděla?
Z Ostrova. Je to krásná, 14 kilometrů dlouhá trasa. Jezdím přes Nejdu, Novou Vísku a Dalovice podél Ohře do centra.
Přinášela vám účast v tomto projektu také nějaké komplikace?
Vůbec ne. Spíš bych řekla, že se člověk cítí svobodně. Je to krásný pocit ráno vstát, nemuset startovat auto a místo toho šlápnout do pedálů. Vnímáte vůni rána, prostě věci, které v autě vnímat nemůžete. Užívala jsem si to.
Myslel jsem to spíš tak, že vaše práce je spíš o kostýmcích než o sportovním oblečení. A v kostýmku asi nejezdíte.
To opravdu ne. V batohu mám vždy oblečení. Ale vzhledem k tomu, že máme v práci slušné sociální zázemí i se sprchami, problém to není.
Máte spočítáno, kolik jste za ten měsíc ujela kilometrů?
Zhruba 295 kilometrů. Po skončení akce, pro kterou je vyhrazený květen, se sestavuje žebříček těch nejlepších účastníků této výzvy. A tam jsou lidé, kteří dokážou najet i přes dva tisíce kilometrů. Nevím, jak to zvládají. Já si už dlouho říkala, že bych mohla jezdit do práce na kole. Ale teprve tento projekt mě namotivoval. Nakonec jsem jezdila ještě další dva měsíce. Pokud bylo hezky.
Hecovali jste se mezi kolegy?
I to projekt umožňuje. Mám kolegyni, která jezdila z Dolního Žďáru. Díky aplikaci jsem mohla vidět, že jede. Do té doby přitom jezdila skutečně jen rekreačně. Ale pustila se do toho tak, že najela víc než já. Úplně ji to rozzářilo, vždycky přijela s úsměvem a vyměňovaly jsme si poznatky z cest. Někdy jsme jezdívaly i spolu.
Říkala jste, že projekt Do práce na kole má ostatní motivovat k pohybu. Povedlo se vám někoho přesvědčit, aby usedl na kolo?
Hodně lidí se mi svěřovalo, že o víkendu vyjeli, nebo že se chystají vyjet. Nezapojili se třeba do tohoto konkrétního projektu, ale hýbat se začali. Bylo to hezké.
Kdyby se někdo chtěl do akce zapojit v letošním roce, co pro to má udělat?
Dá se registrovat už v březnu, kdy je zvýhodněné startovné. K němu dostáváme reklamní tričko se sloganem Zachraňuji město. Podle něj se mohou lidé poznat.