„Možností, jak změnit situaci, mnoho nemáme. Stále majitele podobných nemovitostí vyzýváme k jejich zabezpečení,“ poznamenal mariánskolázeňský místostarosta Zdeněk Král.
To se ale v podstatě týká pouze zabezpečení proti pádu omítky, cihel, či dokonce balkonů. Ale donutit někoho k opravě, radnice moc šancí nemá.
Kvůli případnému vstupu do UNESCO se bude muset připravit seznam těchto budov a plán, jak s nimi v budoucnosti naložit. „V současné době vedeme například jednání o zabezpečení objektu, který stál vedle vyhořelého hotelu Rozkvět,“ dodal Král.
Nejhorší podle něj je, že domy, jejichž stav je neuspokojivý, jsou hodně vidět. Je to například bývalý hotel Kavkaz. I když v jeho případě se už o opravě jedná. Osud dalších objektů je plný otazníků. Ať už je to kdysi slavná vila LIL, horní zámeček v Hamrníkách nebo bývalá výletní restaurace Nimrod. Zastavily se také práce na opravách komplexu Evropa v horní části města nedaleko divadla.
Naštěstí se seznam ohrožených budov podle místostarosty Krále zkracuje. Opravy se dočkal bývalý Vojenský lázeňský ústav nebo starý hotel Krakonoš. Oba už jsou v provozu, první jako hotel Nabokov, druhý nese název Rübezahl. Po roce 1989 chátral až do roku 2008. Náročná rekonstrukce skončila až v roce 2014. Majitelé obou hotelů pochází ze zahraničí – z Ruska a Kypru.
Třetí vlna privatizace
V poslední době se začalo pracovat na hotelu Lesní mlýn, který místní znají pod jménem Donbas. Rekonstruuje se také výletní restaurace Kamzík. Ta kdysi patřila jako školicí a rekreační středisko Krajskému národnímu výboru v Plzni. Jenže v roce 1997 začala chátrat a dlouhou dobu se rozpadala.
„Dá se říct, že ti třetí vlastníci v pořadí domy zachraňují a zvelebují. Taková III. vlna privatizace,“ zdůraznil v nadsázce místostarosta Král.
„V podstatě chceme Lesní mlýn navrátit k jeho bývalé slávě,“ říká Pavel Kučeravý, nový majitel. Lidem začne znovu sloužit velký sál, kde se podle něj mají pravidelně konat nejrůznější akce. Zájemci už nyní mohou navštívit místní kavárnu.
Z Lesního mlýna se má v budoucnosti stát víc než jen hotel. Majitelé jej chtějí proměnit doslova ve výkladní skříň mariánskolázeňského hotelnictví, chtějí z něj mít kulturně společenské centrum, které bude přístupné pro každého.
Rozpadají se i domy patřící městu
V případě zanedbaných objektů má doslova máslo na hlavě i samotná mariánskolázeňská radnice. „Několik městských budov je bohužel v katastrofálním stavu. Ať už jde o samotnou radnici, vilu LIL, dům Chopin na Hlavní třídě nebo i samotné muzeum,“ uvedl Král.
Chopin měl projít před několika málo lety opravou. Město ale nedostalo dotaci a dům, který se nedočkal ani řádné údržby, je ve špatném stavu. Přitom v přízemí se nachází několik fungujících prodejen.
Vila LIL, která patřila k nejkrásnějším domům ve městě, doplatila na to, že radnice nemůže sehnat firmu, která by objekt odvlhčila. Dřevěné konstrukce už napadla dřevomorka. Oprava se odhaduje na 50 až 70 milionů korun. Dalších 250 milionů bude město potřebovat na rekonstrukci radnice.
Zůstaly jen proluky
Řadu let se už rozpadá horní zámeček v mariánskolázeňské části Hamrníky. Objekt je starší než samotné město. Postavený byl v letech 1706 až 1707 a původně sloužil tepelským mnichům při léčebných pobytech v Mariánských Lázních. Od 90. let minulého století chátral, v roce 2007 vyhořel. Majitel pochází z Itálie.
Prázdná je i bývalá dětská zotavovna Miramonte vysoko ve svahu nad městem. Poslední děti budovu opustily v roce 2006 a ta je od té doby prázdná. Přitom disponuje jedním z největších sálů v Mariánských Lázních. Objekt patří společnosti s ručením omezeným a většina společníků pochází z Kazašské republiky.
V ulicích města jsou pak vidět i jizvy, které zbyly po stržených domech. Hotel Rozkvět (dříve Halbmayer) na Mírovém náměstí před několika lety vyhořel a i přes sliby majitele jeho replika dosud nevznikla. Pozemek po Rozkvětu i sousední objekt patří Azerbajdžánci. Další proluka na Hlavní třídě je po paláci Baťa, který musel být zbourán v roce 2015 kvůli rozpadajícím se základům. Stavba náhrady je už ale nadosah.
Jen betonová plocha Arnika je pozůstatkem komplexu Tepelského domu nedaleko od kolonády. Ten byl kvůli nevyhovujícímu stavu stržen v roce 1977. Jeho náhrada už nebyla nikdy postavena. Dnes plocha slouží pro pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí.
Nejstarší proluka na Hlavní třídě vznikla už 9. listopadu 1938 na místě, kde stávala synagoga. Tu po Křišťálové noci zničili Němci. Po několika dnech pak začala její demolice. „Ta přišla městskou kasu na 15 964 říšských marek. Část materiálu se podařilo městu prodat za 2 597 marek,“ zjistil v archivech historik karlovarského muzea Lukáš Svoboda.