Mirek Vostrý je ilustrátor dětských knih a zdatný kreslíř, který dokáže během chvíle vystřihnout zdařilou karikaturu. V Chebu vedl kurzy kreslení pravou mozkovou hemisférou, ve Františkových Lázních organizuje každoročně Mezinárodní festival kresleného humoru. Dá se říct, že cokoliv dělá, má nějakou souvislost s kreslením.
Kde to začalo?
Začal jsem kreslit už jako malý. Samozřejmě jsem chodil do lidušky, ale přiznávám, vydržel jsem tam rok. Moc mne nebavilo malovat to, co mi někdo řekl. Absolvoval jsem taky několik kurzů, ale v podstatě se o mně dá říct, že jsem samouk.
Jak složité je vymyslet vtip?
Hodně. Zpočátku jsem k sobě měl textaře, který mi ty fóry vymýšlel. Jenže po čase jsem zjistil, že mi to nevyhovuje, protože jeho náměty nebyly, jak se říká, moje krevní skupina. Tak jsem je začal vymýšlet sám. A ono to šlo.
Co jste s těmi kresbami dělal? Zkoušel jste je nabídnout novinám nebo časopisům k otištění?
Zkoušel. Ale oni mi je vraceli. Prý nemají potřebnou tiskovou kvalitu. Tak jsem s prosbou o radu drze oslovil známého kreslíře Jiřího Wintera Nepraktu. A on mne přijal. Byl jsem u něj v Praze asi pětkrát. Během návštěv mi poradil, jak a čím kreslit, dal mi i další základy a nastínil, co dělat, aby fór na obrázku působil věrohodně. Já se za těch pět návštěv naučil víc než za rok ve škole. On byl tím, kdo mě nastavil správným směrem. A já to pak zkusil v novinách znovu.
A povedlo se. Vzpomenete si, jaký vtip byl tím prvním?
Otiskli mi jej v časopisu Hodokvas humoru a byl trošku s erotickým podtextem. Byla na něm hodně, ale opravdu hodně ošklivá lehká děva a na krku měla cedulku, na které bylo napsáno Zdarma. Další vtip se objevil v časopisu Trnky brnky. Pamatuji se, že před hospodou stál vůz s nápisem Odtahová služba a hostinský na něj házel opilé štamgasty. S tímto časopisem jsem pak navázal dlouhodobější spolupráci, moje vtipy se zde objevovaly pravidelně.
Jak takový vtip vzniká?
Podle situace, někdy hůř a někdy líp. Třeba když jsem tvořil kalendář pro Policii ČR, šlo to dobře. Pak přišla zakázka pro spořitelnu a to byl docela oříšek. Ty vtipy musely být správně po odborné stránce, a tak se rodily hodně těžce.
Kolik už jste vymyslel vtipů?
To vím přesně. Vtipy si čísluji, abych věděl, kam jsem který poslal. Zatím je jich 2356. Není to vysoké číslo. Jsou kreslíři, kteří jich mají mnohem více. Důvodem je, že jsem se před lety soustředil spíš na dětskou kresbu, to je pro mne dnes tvorba číslo jedna. Ilustruji knížky, maluji leporela, karty, omalovánky, pexesa. Vtipy jsou na druhé, možná i třetí koleji. Už je to pro mne spíš jen zábava.
Co je na té druhé koleji?
Hodně dělám karikatury. Na akcích, svatbách, večírcích nebo třeba srazech motorkářů. Kreslím i podle fotek, ale nejvíc maluji přímo na akci, jak se říká online.
Máte za sebou také výzdobu dětského střediska v Chebu...
Ano, na přání paní doktorky Plaňanské jsem vytvořil na stěnách čekárny dětské kresby a najednou to ostatní doktoři v budově chtěli taky, takže dnes už jsou mé kresby v obou patrech.
Také jste vtipem reagoval na situaci ve městě. Jak k tomu došlo?
Když přednedávnem jednalo zastupitelstvo o hazardu, hodně se o tom se ve městě mluvilo. A shodou okolností se tehdy rozproudila na Facebooku debata, že se lidé v noci bojí chodit po pěší zóně. Tak jsem to spojil. Vymyslel jsem, že se potkají dva starší Chebané a jeden říká: Slyšel jste, že radnice chce vrátit hazard do Chebu? Druhý na to: Možná se radní dosud neprošli o půlnoci po této pěší zóně, protože pak by si hazardu užili do sytosti.
Vychováváte si následovníky?
Syny moc kreslený humor nebere. Ale kreslit umí, to ano. Možná mladší, který se nyní zkouší pustit do komiksů. Tak třeba z něj něco bude.
Vy ale máte širší záběr. Založil jste Klub kreslířů a humoristů, který vydává časopis Tapír. Proč?
Protože dnes autoři nemají kde své kreslené vtipy publikovat. Tak jsem si založil vlastní časopis. Od dubna jej jako dvouměsíčník vydáváme v tištěné podobě. Ale v elektronické podobě funguje už tři roky. Spolupracuje na něm více než sto kreslířů a autorů.
Pustil jste se i do organizace festivalu humoru. A rovnou v mezinárodním měřítku. Proč právě ve Františkových Lázních?
Humor, stejně jako lázně, přece léčí. A tak se to spojení přímo nabízí. A navíc jsem si říkal, že tady něco takového chybí. Máme festivaly filmů, dechových orchestrů, tance, jídla…, ale festival vtipů? To tu ještě nebylo. Projektu se zatím daří, v plném proudu jsou přípravy na příští, už čtvrtý ročník. V porotě zasedne například Ivo Šmoldas.
Na čem právě pracujete?
Na stole mám dvě knihy pro děti, několik omalovánek, komiks. Ale co stojí za zmínku je, že pro Muzeum Cheb nyní ilustruji odborně zábavnou příručku o písařích z Chebu. Hlavním hrdinou je bratr františkán a příběh se odehrává ve františkánském klášteře a v kostele Zvěstování panny Marie, které patří k nejvýznamnějším památkám města Chebu.