„Hlavní linkou je dobrodružná cesta mladé ženy napříč současnou Evropou. Cíl má přitom jasný, vysvobodit svoji sestru z područí násilnického manžela,“ popisuje nový příběh sám autor.
Pro hlavní hrdinku, mladou Portugalku, se však plánovaná mise stane takřka nemožnou, když se dozví, že trýznitel je obávaným bossem českého podsvětí. Navíc sestru i s neteří drží na neznámém místě v Praze.
Co vás vedlo k napsání další knihy?
Pokračování bylo nevyhnutelné. Jde vlastně o dopovězení příběhu, jež jsem v první knize nastínil. Dalším podnětem pro napsání druhého dílu byli samotní čtenáři, kteří se mě ptali, kdy už konečně přijdu s pokračováním. To je vlastně ten nejlepší a nejmilejší impuls do další práce, vědět, že o vaše vyprávění někdo stojí. Psát si jen tak do šuplíku by mě asi nebavilo.
V Letních dnech jste čtenáře zavedl do Barcelony, Varšavy, Kraslic. Teď zase do Lisabonu, Prahy a New Yorku. Je to jen literární fantazie, nebo máte k těm místům vztah?
Kraslice jsou mým rodištěm, takže vazba k nim je zřejmá. Ostatní místa, která jste vyjmenoval, jsem osobně navštívil, a proto o nich také vyprávím. Pro mě je důležité, abych čtenářům mohl načrtnout reálný prostor, kde následně nechávám ožívat své postavy. Jsem toho názoru, že nestačí pouze stroze popsat nějaké konkrétní místo. Já chci zhmotnit i jeho energii, zvuky a vůně. Díky tomu se čtenář může snadněji vnořit do příběhu a prožívat děj mnohem intenzivněji.
Oběma příběhy se vine domácí násilí. Proč zrovna tohle téma?
Pracuji v neziskové organizaci Pomoc v nouzi, o.p.s., která provozuje Intervenční centrum v Karlovarském kraji pro osoby ohrožené domácím násilím. Před pár lety jsem se zapojil do projektu, jehož cílem bylo rozšíření poskytované služby, pořádání besed s veřejností a v neposlední řadě vydání publikace pro školy s názvem S komiksem o domácím násilí a stalkingu. O tématu jsem hodně přemýšlel, a tak se i stalo, že se částečně promítlo do mé tvorby. Příběhy, které popisuji, však nevycházejí ze žádného konkrétního případu. Já se pouze inspiruji životem. A domácí násilí bohužel ovlivňuje mnohé životy kolem nás.
Jak dlouho trvá napsat knihu a co k tomu vlastně potřebujete?
První román jsem psal s přestávkami asi rok. Druhý díl jsem stihnul dokončit už za šest měsíců. Také psaní mělo úplně odlišnou dynamiku. Poprvé jsem si dopřával samotu a klid, když jsem trávil volno na zahradách svých přátel. Tenkrát jsem tvořil přes den, se sluncem nad hlavou. Nyní jsem šťastným otcem a volný čas věnuji především své dceři. Psaní jsem tedy přesunul hlavně do nočních hodin. A jak se ukázalo, i takhle to celkem dobře funguje.
Co vám literární tvorba dává?
Psaní je pro mne koníčkem a velkou vášní. Někdy dokonce až drogou, když mám rozepsaný román a v hlavě mi víří tornádo nápadů. To pak musím ťukat do klávesnice každý den. Alespoň pár řádků, aby se příběh hýbal a neustrnul. Při psaní se cítím fajn, mluvím s postavami, potkávám je na ulici, nebo s nimi ráno snídám. Ne, to je pochopitelně nadsázka. Je ale pravda, že o svých hrdinech hodně přemýšlím. O tom, jak mluví, jak se chovají, jaké mají vlastnosti. Bez toho to zkrátka nejde.
Dokáže se začínající spisovatel v Česku uživit pouhým psaním?
(smích) Tak to rozhodně ne. Alespoň to platí v mém případě. Já své psaní spíše dotuji, než abych z něho mohl být živ.
Kdy předpokládáte vydání knihy a její představení čtenářům?
Mým přáním bylo, aby román vyšel do mých narozenin. Letos v listopadu totiž oslavím čtyřicítku, a tak jsem si chtěl udělat radost a vlastně i čtenářům. Rukopis je hotový a už prošel i editorskými úpravami. Jak to tak ale vypadá, kniha se na pulty dostane už koncem prázdnin. Knihu „Andělé usínají v New Yorku“ opět vydává pražské nakladatelství Krigl. Následně uspořádám slavnostní křest a navštívím pár měst. Rozhodně si nenechám ujít podzimní festival Literární Františkovy Lázně. Rád se tam potkám s ostatními autory i milovníky literatury.
Komu byste svou novou knihu doporučil?
Kniha potěší nejen příznivce napínavého čtení, ale i milovníky cestování. Příběh plný neočekávaných zvratů se totiž proplétá žhavým Španělskem, Portugalskem, dále pak českou kotlinou, svéráznými Krušnými horami, aby vrcholil daleko za oceánem ve městě, které nikdy nespí. Prozradit také mohu, že druhý díl má oproti první knize svižnější tempo a obsahuje více dramatických zvratů. Nový příběh je o andělech, snech, touhách, cestě za svobodou, taky o lásce i lidských neřestech.