„K řemeslu mě přivedla nevšední práce s kovem. Už jako kluk jsem pracoval se dřevem,“ řekl.
Na první pohled se může zdát kovařina jako disciplína, která se dá jen těžko zvládnout. „Není pro mne problém cokoliv navrhnout, nakreslit, vykovat. I po tolika letech mám stále dobrý pocit z volby, že jsem se stál kovářem. Nikdy jsem toho nelitoval,“ řekl Rudolf s tím, že na jeho práci ho baví hlavně rozmanitost, tvárnost a kreativita. „Ač je železo nepoddajné, dá se z něj vytvořit ledacos. Stačí trochu umu,“ sdělil.
Za léta strávená u kovadliny si zkusil skoro všechno. „Většinu technik jsem si již osahal, ale chci se samozřejmě i nadále zdokonalovat. Zajímalo by mě kovotlačitelství. Zakoupil jsem si starý kovotlačitelský soustruh a chtěl bych se v této technice zdokonalit,“ popsal.
Rudolf organizoval v Bečově deset let Kovářské sympozium, které jubilejním ročníkem ukončil. „Sympozia jsem začal dělat, aby se zviditelnilo mé řemeslo a aby se Bečov stal navštěvovanějším a nazdobenějším městem. I když to nebylo jednoduché,“ zavzpomínal kovář.
Už začátky seminářů byly náročné. „Když se nám podařilo zkrotit úředního šimla, tak akce začala ztroskotávat na přísunu peněz a na ubytování. Sponzoři stále ubývají,“ posteskl si Rudolf.
„Říká se, že v nejlepším se má přestat, a tak jsme se domluvili, že desátý ročník uděláme kolosální. To se nám podařilo na výbornou. Dovršili jsme ho desátou skulpturou, také velkolepou,“ pochlubil se Rudolf.
Ale i umístění sochy Dotýkat se nebe bylo komplikované. „Národní památkový ústav nám povoloval umístění skulptur. Povolení pro kříž jsme dostali za předpokladu, že bude poslední. Bečov je v chráněné krajinné oblasti a navíc je zde i památková zóna, což je problém,“ vysvětlil Rudolf, který všechny sochy umístil na soukromé pozemky.
Přesto není všem dnům kovářského umu konec. Generální partner sympozia Bečovská Hradní se rozhodl v akci i nadále pokračovat. A také Ivo Rudolf má své vlastní plány. „Chtěl bych do budoucna předávat mladým kovářům svoje zkušenosti,“ řekl. Sympozium mu totiž nezabralo jen jeden víkend v roce, šlo o celoroční přípravu.
„Výroba kříže, který je největším kovaným křížem v republice, mě stála přes 250 tisíc korun, které jsem věnoval Bečovu. Myslím si, že jsem Bečovu a kovářům věnoval mnoho. Samozřejmě toho nelituji. Vytvořil jsem zde kovářské muzeum a stezku deseti skulptur Po stopách umění a kovu. Jednotlivé sochy propojují všechna významná místa,“ řekl Rudolf.
Ten chce ještě vytvořit informační tabule a knihu o všech deseti ročnících sympozia. Za svůj největší úspěch považuje skutečnost, že ho jeho práce úspěšně uživí, a že si ho zákazníci žádají, aby jim svou prací udělal radost.