Poprvé ji diváci zhlédnou v pátek. Na brněnské jeviště se tak přenese příběh o holokaustu, v němž se malé osudy lidí prolínají s velkými dějinami a drobné chyby v rozhodnutích mají pro lidské osudy fatální dopad.
„Akcentuje potřebu pátrat po vlastních kořenech, abychom dostali šanci poučit se z chyb. Román vychází z tyfové epidemie v roce 1954 ve Valašském Meziříčí, která zasáhla i autorčinu rodinu. Dále se inspiruje osudy dvou set Židů, kteří byli z Valašského Meziříčí v roce 1942 deportováni do Terezína a většina z nich poté zahynula v Osvětimi, mezi nimi i skutečné Hana a Mira. Postavám v knize ovšem autorka vtiskla jiný osud,“ přiblížila dramaturgyně Lucie Němečková.
Brněnské Národní divadlo je první, jež dílo Mornštajnové zdramatizuje. „Kniha je nabitá dějem. Během deseti vět uplyne rok a některé odstavce by vydaly na pětiminutovou scénu. Mojí snahou je příběh odvyprávět v maximální celistvosti, protože je silný právě tím vším, co Alena Mornštajnová na postavy naložila. Nabízí mnoho úhlů pohledu, mění vypravěče děje a prolíná několik časových rovin,“ uvedl ředitel divadla Martin Glaser, který se ujal režie i divadelní adaptace.
Pro dokreslení změn časových rovin i míst, kde se děj odehrává, na scéně místo složitých kulis poslouží světlo.
Například ve chvíli, kdy postavy přijdou do Osvětimi, scéna potemní. Její dominantou se stane domeček jako symbol domova, ale v jiných scénách se promění v hrůzostrašný barák v koncentračním táboře.
„Jedeme velkým tempem a využíváme tří vypravěčských hlasů v podobě Hany, Miry a Elsy. Obrovské emoce, které plynou z dramatických situací, musí herci předvést na lusknutí prstu,“ přibližuje Glaser.
Navíc musí obsáhnout velký časový rozptyl. Čtyřicetiletá Hana, kterou ztvární Eva Novotná, se v druhé půli představení po přestávce vrátí do mládí – je svěží a věří, že má celý život před sebou.
Jako Mira se představí Elena Trčková, Elsu hraje Tereza Groszmannová, v dalších rolích účinkují Tereza Páclová, Drahomíra Hofmanová, Martin Sláma nebo Roman Blumaier.
Autorka přijde na premiéru
Od spisovatelky dostal režisér volnou ruku. „Věřím, že udělá všechno pro to, aby byl výsledek co nejlepší. S určitými odchylkami od knižní předlohy samozřejmě počítám, na jeviště se nevejde všechno a pracuje se s jinými výrazovými prostředky, ale nemyslím si, že by se pan Glaser při adaptaci nějak podstatně od knihy odchýlil,“ okomentovala pro MF DNES Alena Mornštajnová.
Sama celou hru uvidí až na páteční premiéře. Její fanoušci mohou přijít na sobotní autogramiádu, která se koná od 17 hodin ve foyeru Mahenova divadla.
Že by z divadla odcházeli čtenáři, kteří knihu přečetli jedním dechem, zklamaní, spisovatelka nepředpokládá.
„Každá adaptace je do jisté míry novým dílem, do kterého interpreti a spoluautoři vložili svůj pohled. O tom jsem se přesvědčila už u audioknih. Věřím, že diváci chápou, že převést na divadelní prkna dílo, které se odehrává v několika časových rovinách, není snadné, a počítají s tím, že uvidí Hanu tak, jak ji vidí režisér. Nový a jiný pohled by měl být právě tím, co moudrý divák ocení,“ zamyslela se Mornštajnová.