Říšský kancléř se v Brně zastavil na skok cestou do Vídně dva dny po obsazení Československa, tedy 17. března 1939.
„Nebyla to očekávaná a předem ohlášená návštěva. Patrně se rozhodl na poslední chvíli večer předtím, nebo ráno, ale i tak měly německé vojenské oddíly ve městě pohotovost a ulice lemovaly davy nadšených brněnských Němců, kterých žila ve městě tehdy asi pětina,“ poznamenal historik z Moravského zemského muzea Jan Břečka.
Zhruba po deváté ráno před vlakem s německým kancléřem dorazily do Brna esesácké špičky včetně nejvyššího šéfa gestapa a SS Heinricha Himmlera nebo pozdějšího zastupujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu Reinharda Heydricha.
V 11 hodin pak vystoupil z vlaku Hitler, před nádražím nasedl do opancéřovaného otevřeného vozu a vydal se na okružní jízdu městem – ulicemi narychlo uzavřenými pro běžnou dopravu.
„Oblečen ve svou hnědou uniformu vůdce oddílů SA vypadal říšský kancléř Hitler velmi svěže,“ napsaly tehdy Lidové noviny, které den označily jako „svátek“ Brna.
Hitlerovo náměstí? Vůdce chtěl jiné
Brněnští Němci se Hitlerovi snažili všemožně zavděčit, ale ne vždy se jim povedlo strefit do jeho vkusu.
„Známá historka je, že po něm narychlo pojmenovali náměstí Svobody, ale vůdce je za to nepochválil. Poznamenal prý, že by raději propůjčil své jméno vedlejšímu náměstí (dnes Moravskému), kde stál Německý dům, a které bylo léta centrem brněnského němectví,“ říká historik z Muzea města Brna Martin Samson.
To v Brně napravili hned po jeho odjezdu a Moravské náměstí se pak po „Führerovi“ jmenovalo až do konce 2. světové války.
Další faux pas se odehrálo na Nové radnici, kam Hitler zamířil. Tam ho vítal nacista Oskar Judex, který se hned 15. března sám prohlásil starostou.
„Na fotografiích z radnice Hitler plácá po naducané tvářičce chlapce. Údajně to byl Judexův syn. Ten Hitlerovi děkoval za osvobození a za to, že se teď konečně může dosyta najíst. Připomínal mu tím říšskou propagandu. Ta totiž Němce v tehdejším Československu stylizovala do hladovějících a utiskovaných chudáčků, kteří potřebují osvobodit. Bylo to trapné, protože kluk evidentně hlady nikdy netrpěl. A Hitler, který se nikdy neusmíval, se jen uculil a plácl ho po tváři s poznámkou Na, ja, což by se dalo chápat jako: Jo, jo, to víš, že jo,“ poznamenal Samson.
Největší trapas se pak udál kolem daru, který chtěli Brňané svému vůdci dát. „Byl to nejvzácnější rukopis ve městě. Bohatě iluminovaná právní kniha písaře Jana z poloviny 14. století, která byla jakýmsi právním kodexem své doby. Nic cennějšího tehdy v Brně nebylo. Ale Hitler knihu odmítl s tím, že když už je šest set let v Brně, měla by v něm také zůstat,“ popsal šéf brněnského městského archivu Libor Blažek.
Němci z toho byli zklamaní, ale pro Brno to bylo obrovské štěstí, protože kniha je spolu s městskými právy nejvzácnější archiválií a kulturní památkou a kdo ví, kde by skončila, kdyby si ji tenkrát Hitler odvezl. Ten se nakonec přece jen zvěčnil v pamětní knize města. V té samé jako předtím například Tomáš Garrigue Masaryk při otevření brněnského výstaviště v roce 1928.
Starostovi zakázali vstup na radnici
I přes drobné situační „chybky“ byla Hitlerova návštěva pro tehdejší německé Brno triumfálním završením německé okupace, která začala už 15. března příjezdem armády a nedočkavým obsazením úřadů místními nacisty ve spolupráci s gestapem.
„Nastal naprostý chaos. Zatímco se do funkce starosty bez právního titulu či volby instaloval Judex, šéfem policie se prohlásil Karl Schwabe. Právoplatně zvolený český starosta Rudolf Spazier se domáhal svých pravomocí a snažil se se svými úředníky udržet radnici v chodu, až nakonec 23. března dostal od Schwabeho zákaz vstupu na radnici,“ popsal Břečka.
Hitlerova brněnská návštěva, která trvala dvě a půl hodiny, měla ještě další dohru - tragickou. Ordneři, tedy polovojenské oddíly dobrovolníků, kteří se opájeli nadšením, v noci ze 17. na 18. března vypálili Velkou synagogu ve Spálené ulici. Jejich akci posvětil i samozvaný šéf policie Schwabe.
Tím demonstrovali začátek konce brněnských židů, kterých žilo ve městě téměř 13 tisíc. V té chvíli jich však bylo víc, protože se sem stahovali i uprchlíci z pohraničí, kteří se snažili v Brně získat domovské právo. „Jejich stopy nacházíme dodnes,“ poznamenal archivář Blažek.
Nedávno odkryli dělníci při rekonstrukci jednoho z domů v centru skrýš s dokumenty a fotografiemi židovské rodiny z Aše. „Utekli před nacisty a získali v Brně domovské právo, ale těšili se z něj jen pár dní. Pak přišel Hitler i sem. Snažili se utéct do Šanghaje, ale nepovedlo se to. Zjistili jsme, že všichni zemřeli v Terezíně,“ popsal Blažek.