iDNES.cz

Zapomenutý atentát. V Brně na konci války zastřelili esesáckého účetního

  5:34
Byl to večer jako každý jiný. V ulicích Brna jezdila auta a tramvaje, lidé spěchali domů. Do historie se 7. únor 1945 zapsal ve chvíli, kdy se Vladimír Blažka se svým bratrancem Aloisem Bauerem rozhodli zlikvidovat SS-Hauptsturmführera Augusta Gölzera.

Blažka s Bauerem si na Gölzera počkali před domem v Nerudově ulici číslo 14, kde esesák bydlel.

Blažka na něj vystřelil čtyři rány z pistole. Až teprve poslední výstřel osmatřicetiletého účetního jednoho z brněnských úseků SS zasáhl. Život důstojníka se pokusili zachránit lékaři v nemocnici na Žlutém kopci, byl postřelen do hrudníku. Druhý den po atentátu zemřel.

Po zastupujícím říšském protektorovi Reinhardu Heydrichovi byl Gölzer nejvýše postavený nacista v protektorátu Čechy a Morava, kterého odbojáři zlikvidovali. V dobovém tisku o atentátu nebyla ani zmínka. Gestapo na tuto událost uvalilo informační embargo.

To však neznamená, že se tím nacisté nezabývali. Naopak, gestapo atentát rozzuřil. Dokumentaci k případu si vyžádal sám německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank, když na jaře 1945 navštívil Brno.

Podle brněnského historika Jiřího Skoupého tato událost měla několik společných rysů s atentátem na Heydricha.

„Počet atentátníků byl totožný, o život obou zraněných nacistů pak bojovali několik hodin lékaři v nemocnici a gestapo po útocích spustilo rozsáhlou razii s cílem dopadnout pachatele,“ popisuje Skoupý.

Atentátníci byli popraveni ranou do týla

Oba aktéři atentátu byli členové protifašistické organizace Předvoj. Ta vznikla mezi mladými, kteří se v době protektorátu scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově.

Fotogalerie

Většinou to byli absolventi gymnázia, pro které tyto schůzky byly téměř jedinou možností, jak společně studovat a vyměňovat si názory. Vysoké školy nacisté zavřeli.

Gestapo Blažku s Bauerem zadrželo 22. března 1945 na základě informací, které se podařilo vymlátit z členů odboje. Oba strůjce atentátu pak zastřelili necelý měsíc před koncem války, přesně 14. dubna 1945 v nechvalně proslulých Kounicových kolejích, které za okupace sloužily jako vězení a také jako obávané popraviště odbojářů.

„Dozorci přivedli oba na dvůr. V klečící poloze nejprve střelou do týlu usmrtili Bauera, posléze i Blažku,“ popisují autoři knihy Místa zkropená krví.

Pocta po 74 letech

Na počest Vladimíra Blažky a Aloise Bauera letos v dubnu brněnská sokolská organizace umístí do zdejších ulic dva kameny zmizelých – takzvané Stolpersteine.

„Někdy je těžké vybrat příběhy, kterým tuto poctu věnujeme. Letos jsem však neváhal ani na chvíli. Příběhy dvojice atentátníků jsou skutečně silné,“ říká místostarosta Sokola Brno I Michal Doležel.

Po válce se někteří historici pokusili zjistit a popsat, co se na sklonku druhé světové války v Brně odehrálo. Najít podrobnější informace však bylo velmi obtížné. Zmínka se pravděpodobně objevila pouze v listu zvaném Čin, což byla tiskovina České sociálně demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy.

Konkrétně šlo o článek věnovaný Blažkovi. „V Brně pak jeho posledním činem bylo zastřelení důstojníka SS za bílého dne před právnickou fakultou,“ píše se v textu.

Vymlácené svědectví

Podle historika Skoupého se o atentátu ještě psalo v tendenční publikaci Akta G. Autorům Vladimíru Fialovi a Antonínu Neubauerovi výjimečně povolili nahlédnout do tehdy nepřístupných spisů mimořádných lidových soudů s bývalými příslušníky gestapa.

„Po Brně se jako bleskem šířila zpráva, že někdo na ulici zastřelil vysokého důstojníka SS. Gestapo usilovně pátralo po pachateli. Až po dvou měsících objevil komisař Leischke náhodou stopu. Nelidsky týral Milana Genserka z Letovic, který v agonii prozradil jméno svého společníka, Vladimíra Tišnovského z Brna. Krátce po výslechu Genserek zemřel a Tišnovský byl zatčen. Ten nakonec přiznal, že zná Gölzerovy vrahy,“ zmiňují se o atentátu autoři Akta G.

Dodnes je atentát obestřen řadou otazníků. „Pozadí i cíle atentátu zůstávají zahaleny tajemstvím. Proto už se zřejmě nikdy nedozvíme, zda byla akce hrou zpravodajských služeb, pokusem vrcholných činitelů odboje o narušení struktury gestapa či zda oba mladíci vykonali odvážný čin na vlastní pěst,“ zamýšlí se Skoupý.

„Zde je však třeba uvést, že Blažka měl zkušenosti z bojů v partyzánské jednotce na Slovensku, disponoval kontakty s odbojem a ilegálně pracoval pod krycím jménem poručík Poruba,“ oznamuje historik.

Zaměnili cíl atentátu?

Dodnes se také spekuluje o tom, zda měl být skutečnou obětí právě úředník Gölzer. Původně totiž chtěl odboj zlikvidovat brněnského kriminálního radu gestapa SS-Hauptsturmführera Ottu Koslowského, který byl pro moravský odboj největším nepřítelem.

„Je možné, že se aktéři atentátu prostě spletli. Reálnou příčinu záměny mohla představovat třeba méně kvalitní fotografie Koslowského, kterou zřejmě měli Bauer a Blažka k dispozici od členů odboje. Oba ale podle všeho až do své smrti věřili, že jejich akce se zdařila a dosáhli skutečného cíle,“ dodává Skoupý, který o atentátu napsal knihu, jež vyjde letos.

Ostatně popravu obou odbojářů vykonal osobně právě Koslowski. Ten s rodinou na sklonku války uprchl do Německa.

V září 1946 ho však zatkli příslušníci americké okupační správy. Poté byl převezen do Československa, kde se dvakrát pokusil o sebevraždu. Při druhém pokusu se dokonce dvakrát střelil do prsou pistolí, kterou v brněnském vězení zapomněl vyšetřující při výslechu v aktovce pod stolem.

Koslowski zranění přežil, a tak ho mohla dostihnout spravedlnost. Na začátku května ho mimořádný lidový soud odsoudil k trestu smrti. Oběšen byl na nádvoří věznice v Brně na Cejlu 3. května 1947.

zpět na článek