Na druhé nejnavštěvovanější místo na jižní Moravě se zaměřil poslední díl seriálu MF DNES Zákulisí letních cílů.
Stálých zaměstnanců je tu 45, v letní sezoně je doplňuje až 25 dalších pracovníků. Zámecké prostory, jež nejsou přístupné návštěvníkům, slouží často právě jim. Do většiny zámeckých prostor se však turisté podívají.
„Zámek je přístupný asi ze 70 procent. Místa, která návštěvníci nevidí, jsou jen hospodářské prostory, jež i za knížete sloužily jako zázemí. Dál jsou to depozitáře, ubytovny pro personál a prostory, které do 90. let využívala zemědělská škola,“ popsala kastelánka Ivana Holásková.
Náročnou práci mají uklízečky, které musí přístupné části zámku uklízet dvakrát denně – ráno a večer po skončení poslední prohlídky. Mezitím se věnují zázemí.
„K běžnému úklidu patří vytírání podlah, utírání prachu, vysávání koberců a přeleštění skleněných ploch,“ vyjmenovala Holásková. Všechno musí zvládnout čtyři uklízečky. Při nepříznivém počasí, kdy se do zámku nanosí hromady písku, jim pomáhají i průvodci.
V lednu bývá zámek pro návštěvníky uzavřený, protože se dělá velký úklid, kdy se například z lešení oprašují všechny stropy. V jarních měsících mají uklízečky se stálými průvodkyněmi k dispozici zdvihací plošinu, z níž umyjí všechna okna. „Velké mytí oken se dělá dvakrát do roka, jinak podle potřeby,“ přiblížila kastelánka.
Lidé hážou odpadky do váz i kolem košů
Nejvíce práce přidělávají neomalení návštěvníci. „Bojujeme s vyplivováním žvýkaček na koberce a odhazováním odpadků do váz,“ uvedla nešťastně Holásková. Dalším problémem je jídlo a pití během prohlídky. Naštěstí se však nestává, že by chtěl někdo něco ukrást nebo zničit.
Noční vloupání na zámku zažili jen jednou, ale to ještě v době, kdy neměli tak dokonalý zabezpečovací systém. „Někdo rozbil okno do knihovny a ukradl nějaké knihy a drobnosti jako svícny. Byla to škoda asi kolem milionu,“ objasnila Holásková s tím, že věci se jim nevrátily.
Některá pravidla nerespektují ani návštěvníci zámeckého parku, o který se stará dvacet zahradníků. „Lidé nám ničí hlavně kraje záhonů, jež jsou lemované travnatými koberci. Turisté se fotografují a nemohou se vyfotit 30 centimetrů od záhonu, ale musí vlézt přímo na ten rám,“ postěžoval si vedoucí zahradník Oto Bernad.
Často jim také děti běhají v buxusových plůtcích, ale nejvíce je trápí odpadky. „Dříve jsme je vyváželi jednou za týden, teď to musíme dělat obden,“ uvedl. Lidi ani příliš nezajímá, že jsou koše přeplněné, a hází smetí okolo.
Péči o park mají zahradníci rozdělenou do několika tříd podle náročnosti údržby. Nejvíc práce dají zahrady ve francouzském stylu v bezprostředním okolí zámku. „Kolem zámku trávníky sečeme dvakrát až třikrát do týdne. Každý den se musíme starat o okraje cest a záhony se musí neustále plet a tvarovat,“ popsal Bernad, jenž sám projektuje podobu zahrad.
Zalévají vodou z řeky
Vodu na zalévání berou z řeky Dyje. Pohání ji čerpadla umístěná v domečku Maurské vodárny, pak putuje do automatické závlahy kolem zámku.
Záhony se musí zalévat v noci, protože jinak děti závlahu otáčí, navzájem se polévají a květiny tak nedostanou dost vody. „Když jsou taková sucha jako letos, musíme čerpat vodu z rybníka i přímo ke stromům,“ řekl Bernad.
Zámecké zahradnictví tvoří několik velkých skleníků. „Jsou tady dochované od Lichtenštejnů a představují zázemí, kde si pěstujeme květiny, které sázíme před zámkem. Uskladňujeme tady i nádobové rostliny, jež jsou v letním období venku, ale přes zimu musí být v teple,“ řekl vedoucí zahradníků.
O květiny se starají dvě pracovnice. „Když se připravuje výsadba, což je asi 15 tisíc rostlin, tak pomáhají i děvčata, která jsou normálně zaměstnaná v parku,“ objasnil Oto Bernad.